Začne se smát, nejdřív potichu, navazuje na to smutné chichotání, ale pak už se směje naplno, hlavu zakloněnou, jednu pěst tluče do stolu.

"Jsi tak strašně divnej," zamumlám a pokračuju v aranžování slunečnic.

"A ty nevidíš dál než na konec nosu, ale i tak jsme tady."

"Ty a tvoje dvojsmyslný výroky mě jednou zabijou, tanečníku. Když už mluvíme o špatným zraku, mám otázku."

Když se otočím, usmívá s