Stojím poblíž umyvadel a založím si ruce na prsou. „Máš přesně deset vteřin na to, abys řekl, co máš na srdci, a pak tě kopnu do koulí. Mluv.“

Na rtech se mu objeví stín úsměvu. „Není to tak, jak to vypadá.“

Rozhodím rukama. „Vážně? Čekáš, že ti to uvěřím?“

„Nech mě to vysvětlit. Říkal jsem ti, že náš rozvod probíhá v přátelském duchu –“

„Ne. Ne, to jsi mi neřekl. Řekl jsi, že ona bydlí v domě a t