„Děláš si ze mě snad srandu? Řekla jsem, ať přestaneš!“

„Přestanu, až budu sakra připravenej.“ Jeho hlas je jako vrčení. Prsty se mu obtočí kolem gumičky mých kalhotek tam, kde se mi zařezávají do boku.

Zrovna když se chystám vykřiknout z plných plic, dveře se otevřou. Zvuk hudby zesílí. Michael a já ztuhneme a podíváme se, kdo vešel.

Je to Portia.

Stojí strnule jako socha ve dveřích, oči má rozší