-Vera-

„V, už je čas jít,“ Noah mi vtiskl pusu na čelo.

Zasténám.

„Ještě deset minut,“ řeknu a otočím se mu v náručí zády.

Uchechtne se.

„Ale no tak, nemůžeme přijít pozdě a ty se ještě musíš sbalit.“

„Ugh,“ řeknu a cítím každý kousek svého těla těžší, než by měl být.

Spali jsme dobré čtyři až pět hodin od doby, co jsme vynechali večeři, ale i tak se cítím tak těžká a unavená.

Neochotně slezu z po