Ashtonův příkaz mě ohromil. Hněv se mu zračil po celé jeho pohledné tváři. V mysli se mi nedařilo zformulovat jedinou větu, nepřítomně jsem na něj zírala a začínala myšlenkami těkat pryč.

Jako by si uvědomil, že je na mě až příliš tvrdý, zhluboka se nadechl a potlačil svůj vztek. Zkoumal mě svýma tmavýma očima a zeptal se: „Kdy a proč jsi jela do Venrie? Co se tam stalo? Jak ses vrátila? Řekni mi