Přikývla jsem a bez váhání promluvila. „Každý žije sám pro sebe. Armond je nejen bohatý a pohledný, ale taky ochotně přijímá moji minulost. Je to opravdu milý chlap.“

Ashton na mě dlouze zíral a stále v něm zbývala jiskřička naděje. Svoji tvář jsem však udržovala prostou jakýchkoli emocí a nutila ho věřit, že k němu nic necítím. Zanedlouho to vzdal a odsekl: „Dobře! Velmi dobře!“

Ta tři slova pron