Po těch slovech se oba muži otočili a odešli.

Sledovala jsem, jak odcházejí, a pak jsem se podívala zpátky na Kristinu. V tu chvíli jsem si uvědomila, že v ruce drží vizitku.

Přemýšlela jsem, co je to zač, ale ta otázka nebyla tak naléhavá, abych se jí na to ptala. Místo toho jsem jí zcela vážně poděkovala.

Mé vřelé gesto neopětovala. „Tohle není bezpečné místo, tak se mu prostě vyhýbej.“

Chtěla j