Probodla mě pohledem. „To o mě máš teď starost?“

„Ani ne. Kdo pro mě vůbec jsi? Jen ti připomínám, že pokud v tomhle budeš pokračovat, mohou se věci ještě zhoršit,“ odvrátila jsem se a odpověděla.

Sedla si na svou malou postel a na rtech jí pohrával ubohý úsměv. „Není život ironický? Zrovna ty jsi ta, která mi přišla na pomoc, když jsem na úplném dně.“

Nevěděla jsem, co říct, a tak jsem mlčela.

Kr