Jak čas plynul, Vivian byla čím dál tím neklidnější. Finnick si všiml jejího téměř neustálého zamračeného výrazu a znovu se zeptal: „Co se děje?“

Bylo to tak, jak předpověděl. Vivian mu to odmítala říct.

Odpovědí mu byl jen vítr svištící venku kolem nich a Vivianino výmluvné mlčení.

Z upřímné starosti se Finnick rozhodl Vivianino mlčení prolomit. Držet to v sobě by jí jen škodilo.

„Vivian, můžeš m