Místnost páchne dezinfekcí a nemocí. Karel leží v posteli s kyslíkovou maskou na nose. Je připojený k několika strojům, které pískají a vrčí – zdá se skoro víc stroj než člověk. Andrea cítí, jak se jí oči plní slzami.

„Karle,“ vydechne.

Přeběhne místnost a popadne jeho tenkou ruku ležící na dece. Zdá se jí ochablá a bez života a on si jí vůbec nevšímá. Ani nemrkne. Spolkne vzlyk.

„Co se mu stalo?“