Dokončím svůj školní den a zamířím ke skříňce. Dneska mě veze Jason, střídáme se v řízení do školy. Tenhle týden je na řadě on. Přerovnávám si knížky, abych si vzala domů to, co potřebuju na úkoly, když na moji skříňku padne stín. Vzhlédnu do ledově modrých očí Alfy Rika. Skvělý! Co chce můj budoucí alfa?

Potlačím svou netrpělivost a podráždění. Nemá cenu si znepřátelit toho, ke komu budu s největší pravděpodobností připoutaná po celý život.

Zhluboka se nadechnu: "Alfo, jak ti mohu pomoci?" Osobně si myslím, že jsem odvedla skvělou práci v tom, jak jsem se tvářila nezúčastněně a zároveň zdvořile.

"Ahoj krásko, myslím, že jsem tě tu ještě neviděl." Vážně? Tohle je jeho úvodní replika? Jako bychom nechodili do stejných škol CELÝ ŽIVOT?

Nasazuji svůj nejlepší falešný úsměv: "Asi ne. Je trochu těžké vidět skrz všechny tvé obdivovatelky." Zavřu skříňku a opřu se o ni ramenem, čelem k němu. Rozhodnu se trochu pobavit a zamrkám na něj. "TY jsi alfa, že?" zeptám se a ujistím se, že mu věnuji svůj nejlepší široký, okouzlený pohled.

"Jsem miláčku, ale nenech se mou aurou zastrašit. Slyšel jsem, že může být trochu ohromující." Páni! Tenhle chlap si o sobě myslí hodně. Dokonce i Artemis si v mé hlavě odfrkne. Vtip je v tom, že ochránci jsou zcela imunní vůči Alfí auře nebo příkazu. Můj otec říká, že je to proto, že v minulosti se alfy začaly příliš starat o své ochránce, takže jim přikazovaly, aby ustoupili v boji, což umožnilo, aby byl jejich Alfa zraněn nebo dokonce zabit. Časem Alfí příkaz na nás přestal fungovat. Myslím, že se s tímhle alfou nebudu muset nikdy starat, ne že by vůbec věděl, kdo jsem, nebo ocenil oběť mé rodiny. Za boží milosti!

A i když cítím Rikovu auru, přejede mě bez povšimnutí. Ale nemám v úmyslu nechat tohohle troubu vědět, kdo nebo co jsem.

"Ach, páni", přiložím si ruku na srdce, jako bych se snažila udržet své bušení srdce na uzdě, "Je opravdu milé tě poznat."

Artemis se v mé hlavě ušklíbne: 'Trochu to přeháníš, nemyslíš?'

Možná ano, ale upřímně, alfa by měl znát členy své smečky. Bylo by urážlivé, že mě za normálních okolností nepozná, ale fakt, že moje rodina tolik obětovala pro jeho a on ani neví, kdo jsem? No, to mi prostě drásá nervy.

Natáhne ruku, aby mi potřásl rukou: "Jsem Rik, dědic Alfy smečky Canyon Ridge, možná jsi o mně slyšela?" Poskládám ústa do co nejvíce přesvědčivého 'Oh', jak jen dokážu, a pokusím se vypadat ještě více rozrušeně. "Ach, ach páni, ráda tě poznávám", a potřesu mu rukou.

Co jsem nečekala, bylo cítit otřes, jako elektrický proud procházející mou rukou, způsobující, že se mi chlupy zvedají po celých rukou. Nebylo to nepříjemné, ale velmi nečekané. Rik vypadá na chvíli překvapeně a já se divím, jestli to taky cítil. Zvláštní. Možná je to statická elektřina ze skříňky.

Drží mě za ruku a očekávavě se na mě dívá. Zajímá mě, na co čeká a proč mi nepouští ruku, když konečně promluví. "Je zvykem tam, odkud pocházím, představit se poté, co se ti někdo představí." Věnuje mi okouzlující úsměv, jako by umlčet ženy bylo pro něj každodenní záležitostí. A možná i je. Je obklopen tupými následovníky celý den každý den, nemůže být tak těžké je umlčet. Nicméně, já nejsem jeden z jeho veselých zvěřinců, takže se chystám představit, když mě zachrání Jason.

"Ahoj Ca-", přeruším ho, než může říct moje jméno. "Ahoj Jasone, znáš Alfu Rika?" zeptám se a věnuji mu pohled, o kterém doufám, že ho správně interpretuje. Jason se na mě podívá stylem 'co to sakra?' než se otočí k Rikovi. "Samozřejmě. Alfa Rik je z mé smečky a je můj budoucí alfa." Jsem TAK vděčná za Jasona právě teď. Možná neví, proč se chovám hloupě, ale jede s tím. "Alfo" uznává Rika, když skloní hlavu a ukáže krk v podřízenosti.

"Jasone", Rik kývne hlavou na Jasona. "Jen jsem se představoval tvé kamarádce." Otočí se zpět ke mně. "Takže, miláčku, jak se jmenuješ a z jaké jsi smečky?"

Ok, teď mě to začíná srát. Opravdu nemá tušení, kdo jsem. Koutkem oka vidím, jak Jason trhne sebou. Čas, abych to posunula dál. "Co tě vede k tomu, že nejsem z tvé smečky?" Zvednu na něj obočí a posouvám se od nevinné k sarkastické.

Podívá se na mě s typickým blahosklonným Alfím vzduchem a zvedne na oplátku své vlastní obočí. "No, miláčku, znám každého člena své smečky a tebe neznám." A teď je čas, abych toho arogantního kreténa srazila o pár příček dolů.

Nakloním se k němu a položím mu ruku na hruď. Jeho velmi vytesanou a teplou hruď. Panebože, jsou alfy vyrobeny z žuly? Donutím se, abych nepřejížděla rukou po více jeho těla, abych zjistila, jestli je to všechno tak tvrdé a vytesané. Hlavu ve hře Car.

Postavím se na špičky a přiblížím ústa k jeho uchu. Naštěstí pochopí nápovědu a také se ke mně nakloní, abych mu mohla zašeptat do ucha: "No, očividně neznáš KAŽDÉHO člena. A nejmenuji se Miláčku."

Jsem si docela jistá, že jsem slyšela jeho rychlé nadechnutí, když se otočím na patě a začnu odcházet. "Jdeme Jaye, potřebuju se dostat domů".

…………..

Jakmile jsme v autě, Jason se na mě podívá: "Ok, takže mi chceš říct, o co tady šlo? Proč necháváš Alfu Rika myslet si, že jsi z nějaké jiné smečky?"

"Nechávám", trvám na svém. Myslím, opravdu, Rik začal ten rozhovor. Očividně nemá tušení, kdo jsem, a pak se tam bude snažit mi říct, že zná každého člena své smečky? "Nenechám to jen tak Jaye. Proč bych měla? Je to budoucí Alfa naší smečky. Pokud bude arogantní, měl by to alespoň umět podložit. Slyšel jsi ho. Ani nevěděl, že jsem z jeho smečky."

"Tak proč mu to prostě neřekneš?"

Podívám se na svého nejlepšího přítele s pusou až na podlaze. "Děláš si ze mě srandu?"

"Jen říkám, buď opatrná Car," podívá se na mě prosebně.

"Z čeho Jaye? Že by si mohl uvědomit, kdo jsem, a zlobit se na mě? Není to tak, že bych se mýlila. A buďme upřímní, jsem si docela jistá, že kdyby došlo k bitvě, mohla bych ho porazit. Ne že by mi Alfa Anders někdy dovolil s ním bojovat."

Můj přítel se na mě podívá, když zabočí na dlouhou, klikatou cestu k mému domu: "Jen říkám, s největší pravděpodobností budeš v určitém okamžiku připevněná k jeho boku, raději si ho neudělej veřejným nepřítelem č. 1 předtím. Najde způsob, jak ti znepříjemnit život." Má pravdu. Až se Rik stane Alfou, pokud jsem si nenašla svého druha, moje role jeho ochránce oficiálně začne. Pak bych mohla být zaseknutá s Playboy Alfou a celou jeho družinou bůhví jak dlouho. Ani nechci myslet na to, co bych mohla vidět nebo slyšet, abych s ním trávila takový čas. UGH!

"Ok, Jasone, máš pravdu. Pokud mě znovu osloví, budu milá." Můj nejlepší přítel se na mě podívá pohledem, který říká, že mi nevěří. "Co? Umím si hrát hezky na pískovišti."

Jason si odfrkne a řekne: "Jo, ale jen pokud je to tvoje pískoviště a máš všechny hračky."

Pokrčím rameny. "O co ti jde?"

Jen zavrtí hlavou, když zastaví a vysadí mě u mého domu. "Uvidíme se zítra." Zamávám na rozloučenou a zamířím dovnitř, abych se připravila na odpolední trénink s mým tátou.