Já snad neznám každého člena mé smečky? To znamená, že je součástí mé smečky? To v žádném případě! Otec mi to vtloukal do hlavy od malička. "Znej jménem každého člena své smečky. Oni dělají smečku silnou. Ukaž jim, jak moc si jich vážíš jako členů smečky, a oni ti budou vždy loajální."

Hlava mi přetéká těmito myšlenkami, když se otočím a zamířím ke svému autu. Kdo to k čertu mohl být? A tehdy jsem si to neuvědomil, ale ona se mi nikdy nepodřídila. Pokud je členem smečky, měla by se mi podřídit jako Jason. Tak proč se mi ta vlčice nepodřídila? A sakra, ani jsem nezjistil její jméno. Jsem tak zabraný do svých myšlenek, že málem vrazím do Chase.

"Hej, Riku, chytil jsi ji?" Podívám se na něj a zamračím se.

"Cože?"

Podívá se na mě tázavě: "Tu brunetku z dřívějška? Zjistil jsi její jméno a ke které smečce patří?"

Podívám se na svého přítele přes střechu svého auta a ignoruji jeho otázku. "Poznal jsi ji?"

Zamračí se na mě, když vklouzne na sedadlo spolujezdce v autě: "Ne, viděl jsem ji jen zezadu, proč?"

Nastartuji auto a odpovím: "Naznačila, že je součástí naší smečky," odpovím a podívám se na něj.

"Tak v čem je problém?" zeptá se mě.

"Problém," odpovím skrz zaťaté zuby, "je v tom, že jsem ji nepoznal. Jak může být součástí naší smečky, když jsem ji nepoznal?" Podívám se na něj, když zastavím na červenou.

Vidím překvapení a frustraci, které cítím, zrcadlené v tváři mého budoucího bety. "Jak to myslíš, že jsi ji nepoznal? Znáš každého ve smečce. Sakra, já znám každého ve smečce. Postaral ses o to."

Světlo se změní na zelenou a já se vrátím k řízení, když projíždím křižovatkou: "Přesně tak! Jak je to možné?"

"Vím, že je to málo pravděpodobné, ale myslíš si, že lhala?" zeptá se Chase.

Podívám se na něj, jako by se zbláznil.

"Vím, že to zní šíleně, ale jsou vlčice, které se šetří pro svého partnera, a možná se bála, že tě urazí, tak lhala." To je myšlenka, dokud do rovnice nezahrnu Jasona.

"Je kamarádka s Jasonem."

"Jason Elcove?"

"Jo. Jsou zřejmě přátelé."

"Ale očividně nikdy nebyla na tréninku," konstatuje to jako fakt. On a já vedeme odpolední tréninky, takže bychom věděli, jestli se tréninku zúčastnila.

Bubnuji prsty na volant, když uvažuji o tom, že možná neznám každého ve své smečce. Nemožné. Byl jsem na každé akci, na každém setkání, poskytuji odpolední trénink válečníkům smečky, sakra, snažím se mít alespoň jedno jídlo denně v jídelně smečky. A nikdy, ani jednou, nikdy jsem tu dívku neviděl.

Nezapomněl bych na ni, ne s těmi vlasy a rozhodně ne s těmi očima. Ty pronikavé oči, které byly téměř stejně šokující jako ten elektrický šok, který jsem dostal, když se naše ruce dotkly. Co to bylo? Řekl bych, že to bylo pouto partnera, ale nejsem dost starý na to, abych to cítil, a podle mého odhadu ani ona ne. Tak co to bylo?

"Tak se zeptej Jasona, kdo to je, dnes odpoledne během tréninku," navrhuje Chase.

Dám mu svůj výraz 'děláš si prdel'. "Za prvé a především, jsem alfa. Nehoním se za kundami, ony chodí za mnou. Za druhé, nepotřebuji se ptát válečníka na vlčici. Zjistím si to sám."

Chase pokrčí rameny: "Ok, ale budu se dívat. A pokud budeš mít zítra šanci, ukaž na ni znovu, abych se jí mohl podívat do tváře. Možná ji poznám."

Podívám se na svého celoživotního přítele: "Díky, kámo, vážím si toho." Natáhnu pěst a dáme si pěstí.

"Hej, kryju ti záda. Vždycky. Teď jdeme nakopat zadky nějakým válečníkům."

............

Po tréninku jdu zpět do svého pokoje, abych se osprchoval, než se vrátím dolů do jídelny. Cestou dolů narazím na svou matku.

"Riku, jaký jsi měl den, zlato?"

Sehnu se, abych políbil svou matku, protože má jen 168 cm. "Dobrý, mami. Jdu dolů na večeři." Položí mi ruku na tvář, aby mě udržela na místě, když se chystám jít kolem ní.

"Dnes večer jdu k Lilyinu pomníku položit čerstvé květiny. Půjdeš se mnou zase, když tvůj otec bude večeřet s panem Nelsonem?"

Zeptá se, jako by to byla otázka. Jako bych se k ní nepřipojoval každý týden posledních 13 let, abych položil čerstvé květiny na pomník paní Nelsonové. Je to naše věc, protože můj otec mi nechce dovolit, abych šel s ním navštívit pana Nelsona, říká, že je to "jejich čas". Chápu to, ale i tak bych rád projevil úctu muži, který tolik dal pro mou rodinu. Také bych rád poznal jeho dceru. Uvědomuji si, že se o něj stará a je s největší pravděpodobností jeho primární pečovatelka, protože paní Nelsonová zemřela a měli jen jedno dítě. Ale ona bude jedním z mých členů smečky, až převezmu roli Alfy, a chci, aby věděla, že úcta, kterou projevovali moje matka a otec, se zrcadlí i ve mně, že bude mít vždy vše, co od smečky potřebuje. Postarám se o to. Je to dluh, který se nikdy nedá splatit, ale plánuji se postarat o to, aby Nelsonům nikdy nic nechybělo. Za boží milosti.

Podívám se na svou matku: "Ptáš se na to, jako by to byla opravdu otázka a já bych mohl říct ne." Zvednu na ni obočí.

Zasměje se a poplácá mě po paži: "Jsi tak moc jako tvůj otec. Jdi se najíst a pak vyrazíme."

Obejmu ji a dám jí pořádné objetí. "Ok mami, uvidíme se za chvíli."

Jdu dolů do jídelny. Na jedné stěně je obrovský bufet s jídlem. Vezmu si talíř a rozhlédnu se, snažím se zjistit, jestli je tu ta malá brunetka. Nejsem překvapený, ale jsem zklamaný, když ji nevidím. Vidím, že někteří z našich válečníků večeří, a jdu se k nim přidat.