Leah

Následující ráno málem dostanu infarkt, když vejdu do kuchyně. Caleb Steele – tátův sexy šéf, který vypadá osobně ještě lépe než na svém facebookovém profilu – sedí na židli a ušklíbá se na mě v okamžiku, kdy se naše oči střetnou.

„Takže ty jsi ta malá spisovatelka, co píše erotické příběhy o starších mužích s ‚vytesanými těly‘ a ‚pekáčem buchet k nakousnutí‘, co?“

Oči mu jiskří pobavením, zatímco já tam stojím a přeji si, abych mohla zmizet z povrchu zemského. Chloupky na zátylku se mi ježí a rychle uhnu pohledem, zatímco mi do tváří stoupá horkost při vzpomínce na ty živé popisy mého mužského hrdiny.

Naštěstí Calebovi nemusím odpovídat, protože do kuchyně vchází máma. Nalévá kávu do hrnku a přichází s ní ke stolu.

„Vaše káva je hotová, pane Steele. Asi to není značka, na kterou je Vaše bohatá chuť zvyklá, ale je to to nejlepší, co máme. Doufám, že Vám bude chutnat,“ říká vesele, naprosto nevědoma si toho ponížení, které mám jasně vepsané ve tváři.

Caleb jí věnuje okouzlující úsměv. „Jsem si jistý, že bude skvělá, paní Fosterová. Ale kde jsou Vaše skořicové šneky? Váš manžel je v práci neustále vychvaluje a já už se nemůžu dočkat, až je ochutnám.“

Zatímco se máma červená nad tou lichotkou a spěchá do kuchyňského koutu připravit trochu té své slavné skořice, cítím na sobě opět Calebovy oči. Těžce polknu a sbírám každičkou špetku odvahy, která mi zbyla.

„Co tady děláte?“

„Přišel jsem se podívat, koho se chystám zaměstnat,“ odpoví hladce a upije kávy. „Jsem tu taky pro tvůj autogram. Přece bych si nemohl nechat ujít šanci potkat autorku tak… fascinujícího příběhu a nepožádat o podpis, když se z ní může stát příští hvězda.“

Jeho slova mi vženou do tváří novou vlnu horka a já potlačím zalapání po dechu. Je tohle nějaký krutý vtip?

Se zvednutým obočím Caleb pokračuje: „Cože? Myslela sis, že mě to, co jsi poslala, urazí a vůbec nezaujme? Jestli je to tak, pak se mýlíš. Tvůj příběh byl poměrně… poutavý, mírně řečeno.“ Rty se mu roztáhnou do širokého úsměvu.

Hledám slova a vykoktám: „Vy… vy… vy se nezlobíte?“

„Ne,“ zasměje se, „spíš bavím, řekl bych. Tvoje přihláška byla zdaleka ta nejzajímavější, jakou jsem dostal. Možná kdy vůbec. Kromě toho, kdo jsem já, abych odrazoval od kreativity?“

Z jeho hlasu odkapává sarkasmus a jeho pronikavý pohled mě naprosto odzbrojuje. V tuhle chvíli mi obličej hoří ponížením, uhýbám očima a zírám do podlahy.

Nikdy mi nedošlo, že muži v jeho věku můžou být tak nesnesitelní… ne že by se mi to úplně protivilo. Svým velmi dráždivým způsobem je Caleb okouzlující. Srdce mi nepřestalo bušit od chvíle, kdy otevřel pusu.

Právě v tu chvíli se objeví máma se skořicovými šneky. „Myslím, že si manžel ještě nevšiml, že jste tady. Mluví se sousedem. Chcete, abych pro něj došla?“

„Pokud by vám to nevadilo,“ odpoví Caleb, aniž by ze mě spustil oči, i když se pečivo pokládá na stůl.

„Hned jsem zpátky!“

Jakmile s námi máma není, Caleb si dovolí být protivný.

„Tvým sexuálním scénám chybí hloubka a některé vypadají, jako by je psala umělá inteligence…“ Odmlčí se. „Jsi panna, že ano?“

Prosím?

„Do toho vám nic není!“

Probodávám Caleba pohledem. Celý můj názor na něj se změnil. Včera, když jsem četla jeho e-mail, působil dospěle. Teď? Ani moc ne. Ten chlap evidentně postrádá filtr a přijde mi to neskutečně arogantní.

…stále je ale přitažlivý.

„Do toho mi nic není…“ zopakuje Caleb má slova a postaví se. Musím zaklonit hlavu vysoko, vysoko nahoru, abych se setkala s jeho modrýma očima. Je jako obr a můj hloupý, zrádný mozek to okamžitě vyhodnotí jako sexy.

Slintám proti své vůli už jen při pohledu na něj a horko mezi mýma nohama jen roste, když se na mě temně usměje. „Víš, kdyby sis se mnou ‚hrála‘, nenechal bych tě na mě takhle zvyšovat hlas.“

Ztuhnu, když ke mně vykročí a tyčí se nade mnou svou velkou postavou. Dřív jsem si vždycky myslela, že muži v oblecích jsou trapní, protože jsem je měla za přepracované lidi, kteří se nikdy nebaví.

Ale Caleb vypadá jakkoliv, jen ne trapně. Jeho široká ramena dokonale vyplňují sako a díky své výšce působí mocně. Jeho přítomnost je prostě ohromující.

Polknu a udělám krok dozadu, až se přitisknu ke zdi. „Nezvyšovala jsem hlas,“ zmůžu se na zamumlání a snažím se, aby se mi do hlasu nevkradl strach.

„Ne?“ Nakloní se blíž, hlas klesne do šepotu. „Mně to znělo docela hlasitě.“

Srdce mi buší o hrudní koš. „P-proč jste tak blízko?“

„Jen testuji jednu teorii,“ odpoví a opře jednu ze svých masivních rukou nad mou hlavu, zatímco druhou mě chytí za bradu, aby mě donutil se na něj podívat.

Zázrakem neomdlím a vykoktám: „J-jakou teorii?“

Ušklíbne se. „Přitahuju tě, že?“

„N-ne, nepřitahujete,“ lžu, ale Caleb mě prokoukne.

„Přitahuju,“ aby dokázal svou pointu, sklouzne rukou níž, a jakmile najde vlhké místo mezi mýma nohama, rty se mu zkroutí do spokojeného úsměvu. „Tohle by byl důkaz.“

„N-ne,“ vykoktám znovu a třesoucíma se rukama ho tlačím do hrudi. Ani se nehne. „Jen si… jen si zahráváte s mou hlavou.“

Calebův úsměv se při mém popírání jen rozšíří. „Vážně? Tvoje tělo si nemyslí, že si s ním jen zahrávám. Chce mě a ten pocit je vzájemný.“

Jelikož nevím, jak mu uniknout, podívám se mu do očí a zeptám se: „C-co chcete?“

„Není to jasné?“ zeptá se. „Chci tě jako svou sekretářku na léto,“ ty jeho prsty putují zpátky k mé tváři a já zadržím dech, když mi bříškem palce jemně přejede po spodním rtu. „Dělala bys víc než jen psaní a zvedání telefonů, samozřejmě.“

Zírám na něj a on se zasměje. „Léto je pro mě velmi rušné období, Leah. Hodně cestuji a mít sekretářku, která je pořád se mnou, by usnadnilo uspokojování jistých potřeb. Možná bychom si mohli navzájem pomoct? Tvé erotické scény by byly více… realistické.“

Jeho oči ztemní, když mu pohled klesne na mé rty. Cítím, jak mi vynechá srdce. To není fér. O nic z toho jsem se neprosila. Proč musí být tak… tak… opojný?

„Já… eh…“

Znovu se zasměje a odtáhne se tak prudce, až mi zůstane chladno a chybí mi jeho dotek. „Promysli si to. Nemusíš mi odpovídat hned teď.“

Než stihnu odpovědět, oba uslyšíme blížící se kroky a Caleb ode mě rychle poodstoupí, upraví si kravatu a odkašle si přesně ve chvíli, kdy do místnosti znovu vejde máma s tátou v závěsu.

„Pane Steele!“ zvolá táta. „Já… nevěděl jsem, že dnes přijdete!“

V reakci se Caleb jen usměje. „Nezdržím se,“ řekne, než se otočí zpátky ke mně. „Počkám na tvé rozhodnutí, slečno Fosterová. Ta práce je vaše, pokud ji chcete.“

Naposledy se na mě usměje, než vyjde z našeho domu, a nechá mě tam stát celou rozrušenou a stále lehce zadýchanou. Tep mi závodí, když sleduji, jak odchází. Tohle nebyl ten typ prvního setkání, jaké jsem čekala.

Máma se ke mně otočí a dívá se na mě s tázavým výrazem. „Je všechno v pořádku, zlato?“

Trvá mi vteřinu, než jí dokážu odpovědět: „Ano, mami. Všechno je fajn.“

„Tak proč jsi tak bledá?“ zeptá se táta. „Neměla bys oslavovat? Dostala jsi tu práci!“

„Já…“ koktám, mysl mám z toho setkání stále na kusy. „Musím si to promyslet,“ přiznám slabě.

„Promyslet?“ Máma se zamračí, čelo se jí krčí zmatením. „Ale drahoušku, tohle je životní příležitost!“

Těžce polknu a hledám slova. „Je to prostě… jiné, než jsem čekala,“ zmůžu se nakonec na odpověď.

Táta mě lehce poplácá po zádech. „Jsi asi jen nervózní, to je všechno. Neboj; brzy si na tu myšlenku zvykneš.“

Nechají mě v místnosti samotnou, abych přemýšlela o návrhu Caleba Steelea. Je to nabídka, která se zdá být příliš dobrá na to, aby byla pravdivá, a příliš nebezpečná na to, abych ji přijala.

Proč mám pocit, že by byla obrovská chyba na jeho nabídku nekývnout, ale ještě větší ji přijmout?