Leah

Pár dní po Calebově návštěvě jsem na své půlnoční lekci výtvarky. Malování je něco, co uklidňuje mou duši, a i když je moje učitelka umění zvláštní, je taky úžasná. Rozumíme si opravdu dobře, ale bohužel tu dnes není. Místo toho nám řekla, ať malujeme na hudbu, kterou v její nepřítomnosti vybrala, ale moje tři nepřítelkyně ji vypnuly, když jsem ji pustila, a teď si ze mě dělají legraci.

„Panebože! Podívejte se na obraz té malé rádoby spisovatelské hvězdy. Ona si fakt myslí, že to vypadá dobře?!“

Snažím se co nejvíc ignorovat tu nejhorší z mých tří trýznitelek, Annu, ale má talent dostat se mi pod kůži. Kvůli ní si přeju, abych zůstala doma. Mám svůj půlnoční kurz ráda, ale kdykoliv se Anna a její dvě šikanující kamarádky, Angelica a Doris, rozhodnou přijít, nenávidím svůj život. Kdyby tu byla učitelka, srovnala by je, ale jelikož tu není, jsou ty holky protivnější než kdy dřív a ostatní šprti z výtvarky se příliš bojí cokoliv říct. Jsou prostě rádi, že obětí jsem já.

„Pche! Ten obraz, co maluje, je naprosto otřesný. Co to má vůbec představovat? Banán, nebo penis?“ zeptá se Doris, což Annu a Angelicu rozesměje.

„Penis…“ Anna brečí smíchy. „Fakt si myslíš, že by kreslila tohle, když je to panna, co v životě žádného neviděla?“

„Mohlo by být!“ vykřikne Angelica. „Jelikož je panna, možná o penisech sní a myslí si, že takhle mají vypadat!“

„Panebože, Angelico. Ta hláška je zlato!“

Když se všechny tři holky začnou zajíkat a popadat za břicho, zašklebím se na svůj obraz. Snažím se nakreslit banán, ale teď se začínám bát, že by to vážně mohlo připomínat penis…

S hlubokým povzdechem začnu obraz předělávat, přidávám banánu více křivek a více detailů na slupce. I když pohybuji štětcem s novým odhodláním, pořád slyším Annu a její kumpánky, jak si v pozadí šeptají a hihňají se.

„Hele, koukej!“ ukáže Doris. „Teď tomu přidává víc zakřivení! Musela nás slyšet.“

Ozve se nový výbuch smíchu a já zatnu zuby. Vím, že se mě jen snaží rozhodit, dostat se mi pod kůži, ale sakra, daří se jim to.

„Vypadá to, že teď přidává vrásky,“ ozve se Anna mezi záchvaty smíchu. „Možná si myslí, že díky tomu to bude vypadat víc jako banán!“

Ani se neodvažuju podívat jejich směrem, vědoma si toho, že jakákoliv reakce by jen přilila olej do ohně jejich pobavení. Takže se s zuřivou intenzitou soustředím na svou malbu a nutím se věřit ve své umělecké schopnosti, i když veškeré sebevědomí se teď zdá být jen vzdálenou vzpomínkou.

„Vlastně,“ řekne najednou Angelica mnohem jemnějším hlasem, „začíná to vypadat dobře… na penis!“

Všechny se smějí jako smečka hyen a v tu chvíli se sesypu. Položím tužku a abych vypadala zaneprázdněně, zvednu telefon, který před pár vteřinami zavibroval. Je tam zpráva od Caleba.

Manipulativní šéfík: Zvážila jsi mou nabídku? Chtěla bys pro mě pracovat?

Kousnu se do spodního rtu. Rodiče jezdí v létě společně na dovolenou, a to znamená, že budu doma sama. Mohla bych se s Calebem vídat často, aniž by o tom věděli, a i když je to kretén, radši se vyspím s ním, než abych zůstala navždy pannou.

„Myslíte, že si Leah někdy někoho najde?“ zeptá se Anna najednou pobaveným hlasem svých kamarádek. „Teda, podívejte na ni: je to malá šprtka a nemá žádný vkus. A nezapomeňme, že neumí namalovat ani banán!“

„Upřímně, i kdyby byl někdo zoufalý, představa, že se probudí v posteli vedle ní, by ho vyděsila. Je ošklivá.“

„Aha, ty umělé řasy, co nosí? Vypadají tak nepřirozeně.“

„A vlasy má taky špinavé…“

Za víčky mě pálí slzy. Vůbec nejsem ošklivá. Vím to jistě, ale tyhle holky vážně vědí, jak do člověka kopnout, když už leží na zemi.

Zápolím s telefonem, prsty se mi třesou, když vyťukávám překotnou odpověď Calebovi.

Já: Ano, tu práci vezmu.

„Hele, co to je?“ mhouří na mě oči Doris z druhého konce místnosti. „Píšeš si se svým imaginárním klukem?“

Trio hyen vybuchne v další salvu smíchu. Přinutím se nonšalantně pokrčit rameny, polykám knedlík v krku a modlím se, aby neviděly, jak mi obličej rudne jako řepa. Můj telefon znovu zavrní a holky si odfrknou.

„Možná si píše s tím tlustým lůzrem z knihovny, se kterým se vždycky baví!“ nadhodí Anna, což způsobí, že mi tvář nepříjemně zahoří.

Urban je můj kamarád a čtenář. Chodí do knihovny často a ano, líbím se mu, ale není to můj kluk ani nic takového!

Uf, zvednu telefon a zírám na zprávu, kterou mi Caleb právě poslal.

Manipulativní šéfík: Ještě jsi vzhůru? Chceš, abych tě vyzvedl na tvou první lekci? Mám náladu na trochu zábavy.

Tep mi buší v krku. Nechat se odsud vyzvednout Calebem by donutilo ty holky myslet si, že je můj přítel, zvlášť kdybych byla dost odvážná na to ho políbit! Otázkou je: naštval by se Caleb, kdybych mu projevila náklonnost na veřejnosti? Jsem mnohem mladší než on a je to koneckonců tátův šéf.

Chvíli váhám, než vyťukám odpověď. Představa Calebova auta zastavujícího před uměleckou školou působí jako dráždivá fantazie, ale brzy se stane realitou.

Já: Ano, prosím, přijeď mě vyzvednout.

Manipulativní šéfík: Jsi doma?

Já: Ne, chodím na půlnoční kurz malování a jsem tam teď. Můžeš mě vyzvednout tady. Je to na rohu Greene a Slater Street.

Caleb neodpovídá hned a já se dobrou minutu bojím, že si to rozmyslel. Ale pak mi zavibruje telefon s další zprávou.

Manipulativní šéfík: Budu tam za deset minut.

„Máš dneska žhavé rande, Leah?“ dobírá si mě Anna, zatímco se její kamarádky chichotají. Nejspíš čekají, že mě přijede vyzvednout další šprt, ale čeká je překvapení.

Postavím se a začnu si uklízet věci, naposledy se podívám na svou malbu banánu-nebo-penisu, pokrčím rameny a nechám ji tam, zatímco mířím k východu.

„Utíkáš?“ zavolá Anna, když otevírám dveře.

„Neutíkám,“ odpovím, aniž bych se otočila, „odcházím.“

Telefon mi znovu zavibruje.

Manipulativní šéfík: Jsem venku.

Když vyjdu z umělecké školy, uvidím přes ulici zaparkované Calebovo auto – elegantní, černý, špičkový sporťák, díky kterému vypadají i půlnoční pouliční lampy okouzlujícím způsobem. Přesně ten typ auta, jaký byste čekali od elitářského generálního ředitele, jako je Caleb.

Za sebou slyším, jak moje tři trýznitelky zalapají po dechu. Zdá se, že mě následovaly ven, a Doris promluví jako první.

„Koukejte na to auto!“ zvolá v úžasu. „Leah nekecala, že má dneska rande.“

Slyším, jak Anna s úšklebkem dodává: „No jasně, jako by ona mohla sbalit někoho, kdo řídí takový fáro!“

Vážně?

Se samolibým úsměvem kráčím k Calebovu autu, ale ztuhnu, když vystoupí ze strany řidiče dřív, než k němu dojdu. Je bezchybně oblečený v černém obleku na míru a jeho okouzlující, a přesto uličnický úsměv míří mým směrem.

„Lekce malování, co? To aby sis jednoho dne mohla vydat jednu z těch svých sprostých knížek i s obrázky?“ zeptá se s pobaveným výrazem.

Zatnu zuby, abych na něj nevyjela. Věřte mi, chci, ale Anna a její gorily nás sledují a slyším, jak si povídají.

„To není možný, to je ten chlap, se kterým si psala. On je… on je…“ koktá Doris.

„Bohatý a sexy,“ dokončí Angelica hlasem plným úžasu a náznaku žárlivosti.

„A vysoký,“ dodá Anna a její obvyklou aroganci vystřídá mírný tón šoku. „Hodně vysoký.“

„Musí to být kamarád nebo tak něco,“ odfrkne si Angelica. „Ten chlap vypadá jako někdo, kdo by mohl být na titulce časopisu GQ. Je až moc sexy a dobře oblečený pro nulu, jako je Leah Fosterová.“

Calebův pohled střelí tam, kde stojí holky a s vykulenýma očima sledují každý náš pohyb. Koutky úst mu cuknou nahoru v něčem, co by se dalo popsat jedině jako ďábelský úšklebek.

„No,“ protáhne a přitáhne tím jejich pozornost ještě víc. „Nejdeš?“

S posledním pohledem na zírající holky vykročím sebevědomě k Calebovi – i když mi srdce tajně buší o hrudní koš jako sbíječka.

„Samozřejmě,“ řeknu bezstarostně a zavěsím se do Calebovy svalnaté paže. Pak, jako přímou výzvu Anně a jejím kumpánkách, se postavím na špičky, zakloním hlavu, abych se setkala s Calebovým pohledem, a volnou rukou ho chytím za tvář.

V očích mu probleskne překvapení a já si uvědomím, že je to teď, nebo nikdy. Jestli mu dám vteřinu na přemýšlení, nebudu ho moct políbit, takže to udělám rychle. Mé rty se spojí s jeho a ta tlumená zalapání po dechu za námi jsou jako hudba pro mé uši.

…teď jen doufám, že se na mě Caleb nenaštve, že jsem ho políbila na veřejnosti.