Když všechny mé končetiny znecitliví a nedokážu ani zvednout ruce k úderům, sedím před novým pytlem a jen zírám na díru, kterou jsem vytvořila. Střeva vycpávky a písku se valí na podlahu přede mnou. Ani nevím, kdy se protrhl. Jen zírám a pláču, nechám emocionální vyčerpání převzít kontrolu a nemocná, zvrácená část mě doufá, že to cítí. Cítí to až do morku kostí a srazí je to na kolena. Chci, aby c