„NE!“

Odcukne a já na okamžik cítím výčitky, že jsem na ni tak hnusná, když mi chce jen pomoct, ale setřesu to ze sebe. Půjdu k židli, na které leží moje špinavé, krví potřísněné oblečení. Nemám v úmyslu si obléct nemocniční košili a je mi jedno, kdo uvidí moje jizvy. Pokud se o mě chtějí starat, ať se na mě podívají takovou, jaká jsem, a naučí se to dělat, aniž by se na mě dívali jako na něco zlo