Běžím a běžím, cítím, jak mě mé znamení táhne k mému týmu a k mé rodině. Chci jít prostě domů. Po tom, co jsem viděla, nevím, jestli jsem na takové mise stavěná.

Ne poprvé od chvíle, co mě zajali, přemýšlím o tom, jak všichni neoblomně tvrdili, že jsem na tohle příliš mladá, a jak jsem já byla příliš tvrdohlavá, než abych poslouchala. Ty hrůzy, které jsem tam viděla – a to jsem ani neopustila celu