*CAHIR*

„Chlape, skoro ti závidím.“ Aristo se svalil na židli, poté co vešel do mé kanceláře bez zaklepání. „Gratuluju, kámo!“

S Aristem se něco dělo – něco, co jsem nedokázal přesně pojmenovat.

„Do mé kanceláře se takhle nevráží, Aristo.“ Můj tón byl klidný, ale ta drzá neúcta podráždila mého vlka. „Příště bys mohl skončit jako mrzák.“

„Ach –“ Zrudly mu tváře. „Omlouvám se, alfo.“ Odhalil krk a m