„Nevypadáš dobře,“ byla první slova, která Cahir pronesl, když jsem vyšla z komnat velekněžky.

Rozepnul si první knoflík u košile, vlasy měl rozcuchané, jako by si za ně příliš tahal, a koberec pod jeho nohama nesl stopy prozrazující, že přecházel sem a tam.

„Jsem v pořádku.“ Doufala jsem, že si nevšimne mého roztřeseného úsměvu. Pohledem sjel z mé tváře na mé břicho a srdce se mi sevřelo.

„Co se