„Kristen, jsi připravená?“ zeptal se Jacob. Byl se mnou hrozně netrpělivý. Jeho rozcuchané černé vlasy mu padaly do křišťálově čistých modrých očí. Sledovala jsem ho, jak si rukou prohrábl vlasy. Jacob byl kus, to jsem mu musela nechat. Velmi svalnatý a vysoký, měřil přes metr osmdesát pět, ale nebyl to úplně můj typ. Byla s ním zábava při flirtování, ale prostě ne můj typ.

„Skoro.“ Byla jsem dcera Alfy. Můj bratr byl Jacobův nejlepší přítel a vůdce naší malé party přátel. Colt byl mokrým snem každé holky. Krátké hnědé vlasy a extrémně tmavé hnědé oči. Asi chápu, proč mi jeho čelist a strniště připadaly přitažlivé. Byl taky naprosto namakaný.

Nicméně, jelikož jsem byla jeho dvojče, vypadali jsme velmi podobně. Colt si mě často dobíral, protože jsem jeho ženská verze a kluci po mně šíleli.

Jenže Colt byl o čtyři minuty starší než já, takže pozici Alfy získá on. Což mi dávalo volnost dělat si, co chci, a to bylo tetování. Začala jsem tetovat kolem patnácti a Coltovi i mně mělo být brzy osmnáct. Byla jsem na posledním sezení s Jacobem.

„Už se těším, až to bude hotové. O víkendu mám rande a chci, aby to vypadalo dobře.“ Jacob měl každý víkend jinou kořist, až do té míry, že jsem se ani neobtěžovala učit se jejich jména.

Chodili jsme na střední školu, která byla zčásti pro lidi a zčásti pro vlkodlaky. Navštěvovaly ji však tři různé smečky, takže člověk musel být opatrný. Byli jsme tu my, smečka Modrého tesáku. Pak smečka Půlnoční řeky a nakonec smečka Černého měsíce. Většinou spolu smečky vycházely, ale vždycky tam byl cítit určitý smysl pro autoritu, který se testoval.

„Neboj se, postarám se, abys vypadal dobře. Nemůžeš naši smečku reprezentovat špatně.“ Jacob si nechal na hruď vytetovat náš erb. Byla to hlava vlka s vyceněnými zuby a modrou krví kapající z tesáků. Trochu klišé od toho, kdo to navrhl, ale budiž.

„Díky, Ice.“ Ice byla moje přezdívka. Colt byl oheň. Jakože žhavý, sexy a hravý. Ice, tedy led, bylo pro mé chladné srdce, které jsem se rozhodla nikomu nedat. Měla jsem dlouhé, přirozeně kudrnaté vlasy a křivky s nekonečně dlouhýma nohama. Mohla jsem si vybrat, koho jsem chtěla. Colt tomu ale obvykle učinil přítrž.

Jednou mého přítele doslova zmlátil do bezvědomí tak, že nebyl k poznání, protože nás viděl se líbat. Od té doby jsem nenašla nikoho, kdo by se mu chtěl skutečně postavit.

Jacob se opřel v křesle, zatímco jsem dokončovala přípravu, když vešel můj bratr a zbytek jeho party. „Ulila ses z poslední hodiny?“ zeptal se mě Colt.

Protočila jsem oči, naklonila se a začala pracovat na Jacobovi. Nejdřív sebou cukl a zavrčel na mě. „Tohle dělat nechceš,“ varovala jsem ho. Možná jsem holka, ale krev Alfy a můj výcvik by tyhle kluky srovnaly do latě.

„Nebyl jsem připravený.“

„Tak to vydrž,“ řekla jsem a pokračovala.

„Ice, na něco jsem se ptal.“ Colt se posadil do křesla. Ace byl ten, koho jsem chtěla, ale byl pro mě navždy nedotknutelný. Byl synem Bety a měl se stát Coltovým Betou. Jeho medově hnědé vlasy ladily s jeho očima. Jen o něco menší než Colt, byl stejně svalnatý, ale mnohem rezervovanější a tišší. Byl ten typ, co sedí v rohu, pije a sleduje, jak všichni ostatní blbnou. Tichý typy, to bylo moje. Sedl si přímo naproti Jacobovi. S nohou na příčce pod židlí a založenýma rukama ve mně vzbuzoval chuť vylézt mu na klín a ošukat ho.

„Slyšela jsem tě. Nechtělo se mi tam.“ Ponořila jsem strojek do modrého inkoustu a pokračovala.

„Proč ne? Něco se stalo?“ Coltův hlas se stal nebezpečným. Tihle tři kluci a moje nejlepší kamarádka Emmy, my byli skupina. Gang by bylo možná silné slovo, ale nikdo si s námi nezahrával. O to jsme se postarali.

Naštěstí se otevřely dveře a vešla Emmy. Jacob po ní jel, ale ona ho odmítala tak často, že chodil s těmi ostatními holkami, jen aby žárlila. Jenže jí to jenom znechucovalo. Vděčně jsem na ni kývla.

Byla to ta nejveselejší osoba pod sluncem. S jahodově blonďatými vlasy, kudrnatými, jak jen to šlo, byla jednou z nejlepších bojovnic... hned po mně. Její světlá pleť pokrytá pihami dávala vyniknout jejím modrým očím.

„Jak to jde?“

„Zrovna dokončuju tetování pro bábovku,“ řekla jsem s úsměvem a pokračovala v práci.

„Vypadá to úžasně.“ Emmy přišla blíž a podívala se na to, zatímco jsem se zaklonila a otřela místo papírovým ubrouskem.

„Bábovku?“ Jacob po mně střelil pohledem.

„Klid, chlapečku, jen vtip,“ zasmála jsem se a pokračovala. Zvonek znovu zacinkal, tentokrát osoba, která vstoupila, byla z jiné smečky.

„Dobrý den, slyšel jsem, že tohle je místo, kam zajít na tetování?“ Všichni jsme se na něj podívali. Do prdele. Ten dával Aceovi zabrat. Černé vlasy měl sčesané dozadu gelem, jeho zelené oči přistály na mně a můj svět se zastavil. Jeho kožená bunda jen stěží skrývala, jak svalnatý je. Ale byly to jeho džíny, co upoutalo mou pozornost. Byly spíš těsnější, ale motorkářské boty jeho vzhled dokonale doplňovaly.

Setřásla jsem prvotní reakci: „Co hledáte?“

„Řekli mi, abych se ptal po Chris. Prý jsou nejlepší.“

„To budu já,“ řekla jsem ostře. Většina lidí ve škole mi říkala Kris, mí blízcí přátelé mi říkali Ice. Velmi málo lidí mi říkalo Kristen.

Šok byl zjevný, ale dokázal se ovládnout. „Doufal jsem, že bych mohl dostat něco takového.“ Vytáhl masivní kresbu a přešel ke mně, abych se na ni mohla podívat.

„Kam to chcete?“ zeptala jsem se. Byla to celá nástěnná malba vlka vyjícího na měsíc.

„Na záda. Chci, aby to zakrylo celou plochu. Právě jsem se vrátil z pětiletého výcviku a chci se nechat potetovat.“

„Jak se jmenujete?“ zeptal se Colt.

Cizinec se na něj podíval. „Jmenuji se Alec. Syn Alfy Marca ze smečky Černého měsíce.“ Přešel k němu, aby si s Coltem potřásl rukou.

Colt se postavil. Trochu jsem znervózněla, protože Colt nemá nejlepší pověst. „Colt Jefferys. Syn Alfy Briana ze smečky Modrého tesáku. Tohle je moje sestra, dvojče, Kristen Jefferys.“ Colt kývl směrem ke mně. „Emmy, budoucí Gama Jacob a budoucí Beta Ace.“

„Nechci vám šlapat na paty tím, že jsem sem přišel. Dokončuji tu poslední rok školy před přestupem.“

Nemohla jsem si pomoct. „Přestupem kam?“ Colt po mně střelil pohledem, ale ignorovala jsem ho.

Alec se na mě pousmál. „Další výcvik.“

„Tenhle kousek bude stát kolem 1500 dolarů a zabere mi to několik sezení. Záleží na vašem prahu bolesti,“ řekla jsem, aniž bych se na ně podívala. Místo toho jsem znovu začala pracovat na Jacobovi. Potřebovala jsem jen dokončit stínování a měla jsem hotovo.

„Máte nějaké reference?“ zeptal se Alec.

Protočila jsem oči a ukázala na knihu na stojanu. Většina kluků chtěla vidět mou práci, než na cokoliv kývli. Byla jsem na to zvyklá, ale stejně mě to otravovalo. Alec si vzal pár minut a listoval stránkami. Vždycky jsem dokázala číst v lidech extrémně snadno. Colt říkal, že je to proto, že jsem Alfa samice. Každopádně, Alec byl tajemný a nebezpečný, ano, ale zároveň ne.

„Dobře, mám hotovo,“ řekla jsem Jacobovi. Nanesla jsem na tetování trochu mýdla, umyla ho, očistila a aplikovala hojivou pásku. „Znáš postup. Nenuť mě opravovat tvoje průšvihy. A ať ty čubky tentokrát nepoužívají nehty,“ sjela jsem ho pohledem.

„To bylo jednou!“ Jacob vstal a podíval se do zrcadla. Mezitím jsem si umyla ruce a vzala fotoaparát, abych to vyfotila.

„Drž se,“ řekla jsem a natočila ho do světla.

Cvak!

„Perfektní.“ Věděla jsem, že musí odejít, ale poznala jsem, že Colt mě tu nechce nechat s Alecem samotnou. „Jsem v pohodě, brácho,“ řekla jsem přes myšlenkové spojení. Nasadila jsem si rukavice a začala uklízet svůj nepořádek.

„Nevěřím mu.“

„Emmy tu bude se mnou a táta tě zabije, jestli přijdeš zase pozdě.“

„Fajn. Chci vědět přesně minutu, kdy odejde.“ Byl to rozkaz, ale oba jsme věděli, že to na mě nefunguje.

„Ano, pane,“ řekla jsem sarkasticky.

Tři kluci vstali a zamířili ke dveřím. „Neměl bych ti muset říkat, aby ses k mé sestře choval slušně,“ řekl Colt Alecovi.

Alecovy oči se při té hrozbě zúžily, ale nijak nezareagoval. „Nemám ve zvyku nerespektovat ženy.“

„Ice.“ Podíval se na mě a kývl, než odešel.

„Omlouvám se za to. Rozhodl jste se?“ zeptala jsem se, zatímco jsem vyhazovala všechny použité věci.

„Jo, chtěl bych si to zarezervovat.“ Postříkala jsem křeslo dezinfekcí a utřela ho dočista. „Jste tu jediná tatérka?“ zeptal se, když jsem mířila k pultu.

„Ano. Tohle je můj obchod a jen můj. Možná jednou expanduju.“ Otevřela jsem kalendář a viděla, že zítra mám volno. „Můžu zítra v 16:00. Uvidíme, kolik toho vydržíte, a od toho se odrazíme k dalším termínům.“

„Dobře. Ráno trénuju, takže to bude fungovat.“

„Tady jsou formuláře, které musíte vyplnit. Nechte tu ten náčrt a vraťte se s vyplněnými papíry a hotovostí.“ Podala jsem mu obálku a on mi podal obrázek.

„Co jsou tyhle formuláře?“ zeptal se Alec.

„Prohlášení, že chápete, kdo jsem, z jaké jsem smečky. Že to děláte dobrovolně a všechny ty věci drobným písmem. Tohle je legitimní podnik, ze kterého odvádím daně. Stejně jako to dělají smečky.“

„Dobrá tedy. Uvidíme se zítra.“ Alec zamířil ke dveřím.

„Tak jo,“ řekla jsem a vyšla zpoza pultu. Odpoledne jsem neměla žádné objednávky. Emmy a já jsme si chtěly jít zaběhat a pobavit se.

Jakmile byl ze dveří, Emmy spustila. „Ty vole. Jestli ho neojedeš ty, tak já!“ Byla to trochu nadržená potvora, ale měla své hranice. Jakkoli se líbala s kdekým, stále měla své panenství. Samé řeči a skutek utek.

„Colt by ho doslova zabil,“ řekla jsem a popadla kabelku. Byl začátek léta a sakra, i v sedm večer bylo pořád přes dvacet šest stupňů. Přijela jsem na motorce a Emmy taky.

„Nebyl by to zápas snů?“ Vyšla jsem ven a zamkla obchod. Při pohledu na design jsem nemohla být šťastnější s tím, co jsem dokázala. Emmy došla ke své motorce a já se postavila před tu svou.

Moje kabelka byla ve stylu batohu, takže poté, co jsem do ní hodila klíče a věci, jsem si vzala helmu a nasadila si ji. Teprve když jsem obkročmo seděla na motorce, všimla jsem si Aleca na druhé straně ulice, jak se dívá přímo na mě.

Naskočila mi husí kůže. „Něco takového,“ řekla jsem. Věděla jsem, že nás teď může slyšet. Obchod byl postavený jako zvukotěsný, venek už tolik ne. „Pojď, musím ze sebe vyběhat trochu energie.“ Nastartovala jsem motor a počkala, dokud nebyla připravená, než jsme projely kolem něj. Jeho oči na mně zůstaly celou dobu.

Bylo v nich něco, čemu jsem nerozuměla. Něco živočišného.