Když se tentokrát probudím, cítím se mnohem lépe. Ne že bych se cítila SKVĚLE. Ale v porovnání s tím, jak mi bylo? Cítím se báječně. Posadím se a uvědomím si, že Torin je POŘÁD tady, vlastně myslím, že spí. Pohled na hodiny mi říká, že uplynulo asi šest dalších hodin. Sedí u mě už přes dvacet hodin. Což odpovídá na dvě otázky. Záleží Torinovi legitimně na mém blahu? A proč mám TAKOVÝ hlad? Otočím