„A co to pouto?“ zeptám se opatrně. Torin se napne a zamračí.

„Nemůžu. Ne, dokud jsi v nebezpečí. Já… Já nejsem připravený. Můžu dostat ještě trochu času? Prosím?“ Prakticky mě prosí. Ta odpověď se mi nelíbí, ale je lepší než cokoliv, co řekl předtím. Není to ne, jen „ne teď.“ Váha mého telefonu v ruce mě uklidňuje, a tak pomalu přikývnu.

„Dobře,“ souhlasím. Vstanu a chystám se odejít, potřebuju z