Strávím ještě pár minut ujišťováním bratra, že jsem v pořádku a že mě nemusí hledat, pak hovor ukončím s příslibem, že ráno zavolám znovu, a opakovaně mu připomínám, že už budu telefon zvedat. Cítím se milionkrát lépe, když vím, že je bratr v pořádku a necítím se provinile za to, že jsem ho neustále ignorovala. Je to, jako by mi z ramen spadla obrovská tíha. Nemluvě o tom, že poprvé od chvíle, kdy