Když Bianca uslyšela ten hlas, měla pocit, jako by jí srdce sevřela neviditelná ruka, a ta bolest ji přiměla se nekontrolovatelně roztřást.

Začaly jí stékat slzy. "Luku… jsi to ty? Jsi to opravdu ty, Luku?"

Její tlumené vzlyky byly nesmírně tiché. Jako proužek kouře prošly telefonem a dolehly Lukovi do uší.

Bylo to, jako by před sebou viděl její plačící tvář.

Lukovi se bolestně sevřelo srdce, ale