Té noci se Biance zdálo o Lukeovi.

Ve snu leželi na louce. Vrby zrovna rašily a slunce hřálo jen jemně.

Tvář měla zabořenou do jeho hrudi. Jednou rukou ho hladila po pohledné tváři, ponořená do blaženosti ze shledání, zatímco druhou ho hravě bouchala.

Střídavě plakala a smála se a ptala se ho: "Kde jsi byl poslední dva roky? Copak nevíš, že jsem se z myšlenek na tebe málem zbláznila?"

On nepromluv