Kylan

Otáčel jsem prstenem na prstu – zvyk, kterého jsem se nemohl zbavit, kdykoli jsem byl hluboce zamyšlený. Nateův hlas nebyl nic než rozmazaná šmouha v pozadí.

Seděli jsme ve společenské místnosti na koleji a čekali, až udeří večerka. Bylo tu ticho, kromě Nateova nekonečného žvanění o nějaké holce, kterou si příští týden nebude pamatovat.

„Tak co myslíš?“ zeptal se a dožadoval se odpovědi. „Má