Kolem třetí hodiny ranní se rozsvítil displej telefonu Heleny Tannerové. Dávala pozor, aby neprobudila svého druha, a pomalu se pohnula, aby dosáhla na telefon na nočním stolku. Přimhouřila oči do tmy, když četla zprávu z čísla, které si pečlivě neuložila do seznamu kontaktů, ale znala ho nazpaměť. Odhodila přikrývku a vstala, načež se její druh rozespale zeptal: „Kam jdeš? Co se stalo?“

Snažila