Ella

„Je mi to líto, Ello,“ říká má lékařka jemně. „Obávám se, že vám zbývá jen velmi málo životaschopných vajíček. Upřímně řečeno, taková čísla obvykle vídám u žen o deset či patnáct let starších, než jste vy.“

„Cože?“ zamumlám a nevěřím vlastním uším. O otěhotnění se snažím už roky. Je mi teprve třicet, měla bych mít vajíček dostatek.

„Pokud jde o plodnost, zbývá vám velmi málo času,“ pokračuje. „Jestliže chcete počít, musíte tak učinit dříve, než začne váš příští cyklus.“

„Můj příští cyklus?“ zopakuji a ústa mi šokem zůstanou otevřená dokořán. Miluji děti nade vše, a i když to možná není ambicí každého, já si nepřeji nic jiného než být matkou.

Musím se dostat domů a říct tuhle novinku svému příteli; není času nazbyt.

Dorazím domů v rekordním čase, vpadnu do dveří a otevírám pusu, abych zavolala na Mikea, ale zůstanu stát jako přikovaná. Jakmile vejdu dovnitř, spatřím u dveří pár lodiček na vysokém podpatku a kabelku – ani jedno z toho mi nepatří.

Nastražím uši směrem k ložnici a žaludek se mi zvedne, když uslyším nezaměnitelný zvuk sténání, doprovázený rytmickým buch, buch, buch, jak postel naráží do zdi. Ještě horší než zjištění, že Mike je tam s jinou ženou, je uvědomění si, s kým tam je. Tu kabelku znám a ty boty taky – patří mé nejlepší kamarádce Kate.

„Do prdele, Ella je tak pitomá,“ směje se Mike. „Věříš tomu, že vážně čeká, že si s ní udělám dítě?“

Kate si odfrkne: „Je bláhová. Nechápu, jak jsi to s ní vůbec mohl tak dlouho vydržet.“

„Kdyby nebyla tak krásná, ani bych o ni pohledem nezavadil,“ ušklíbne se Mike. „Díky bohu, že ji každodenní dávky pilulky ‚po‘ uchránily před početím.“

„Ranní antikoncepce?“ zeptá se Kate. „Jak jsi jí to zvládl dávat, aniž by si toho všimla?“

„Dával jsem jí to do ranní kávy,“ hihňá se Mike a zní až příliš hrdě na svůj výkon.

Vidím rudě, jakmile do sebe všechno konečně zapadne. Najednou je jasné, proč jsem nikdy nemohla otěhotnět, přestože jsem měla roky několikrát týdně nechráněný sex. Je dokonce jasné, jak mohu mít vajíčka pětačtyřicetileté ženy, když mě můj opovrženíhodný partner tajně každý den krmil nouzovou antikoncepcí – těžko říct, jaké další škody to mohlo napáchat na mém reprodukčním systému.

Než si to stihnu rozmyslet, strhnu kouřový hlásič na zdi, s úmyslem vyděsit a potrestat tu dvojici v ložnici tak krutě, že se až bojím, abych na ně nezaútočila, až vylezou. Ze stropního sprinklerového systému okamžitě vytryskne voda, vzduchem se rozezní ječivá siréna a slyším Mikea a Kate překvapeně vykřiknout.

O pár okamžiků později se vyřítí z ložnice a zastaví se na místě, když mě uvidí tyčit se ve dveřích. Mikeovy oči se komicky rozšíří: „Co děláš doma tak brzy?“ Ten had má tu drzost znít uraženě, že jsem ho překvapila, když je to on, kdo se bůhvíjak dlouho plížil za mými zády. Zřejmě si uvědomí, jak podezřele vypadá, že tam s Kate stojí ve spodním prádle, a rychle dodá: „Kate za mnou přišla, abychom naplánovali překvapení k tvým narozeninám, ale polili jsme si oblečení kávou, tak jsme se museli převléknout.“

V žilách mi koluje oheň; musí si opravdu myslet, že jsem idiot, jestli čeká, že mu tak chabou výmluvu zbaštím.

Je to důkaz jejich strašlivě nízkého mínění o mně, že věří mému hranému klidu, a já přísahám, že se tak či onak pomstím. Nemůžu uvěřit, že jsem s tímhle šmejdem promarnila tolik let – svá nejlepší léta. A teď mě možná připravil i o budoucnost. Jakmile mi ta myšlenka vstoupí do hlavy, vím, že si nemůžu dovolit ztrácet s Mikem už ani vteřinu. Musím se postarat o důležitější věci.

Vyhrknu nějakou omluvu a už podruhé toho odpoledne se řítím přes město, běžím do útěšné náruče své adoptivní sestry Cory. Nejenže jsme spolu vyrůstaly v sirotčinci, ale stala se z ní gynekoložka a nyní pracuje pro nejexkluzivnější spermabanku ve městě. Nikdy dřív jsem za ní nešla, protože jsem si vždycky představovala, že s Mikem nakonec počneme přirozenou cestou, ale to už zjevně není možné.

I kdybych dokázala včas najít muže ochotného mít se mnou dítě, po Mikeově zradě netoužím nikomu věřit. Budu to muset zvládnout sama a vím, že Cora mi může pomoct. Nemám moc peněz, ale mám dost úspor na zaplacení inseminace, zvlášť když mám v podstatě jen jeden jediný pokus.

Když dorazím, všechny mé plány na to, jak Coře jasně a stručně vyložím svou situaci, vyletí oknem, protože v momentě, kdy sestru uvidím, se sesypu. Objímá mě a líbá, dokud mé slzy neustoupí, a pomalu ze mě kousek po kousku dostává celý příběh. Když slyší o Mikeovi a Kate, nadává jako dlaždič, ale to není nic proti její reakci, když jí vysvětlím stav své plodnosti.

„Ten malej hajzl! Já ho zabiju!“ soptí a studuje mě s ustaraným výrazem. „Ello, jestli měla tvá doktorka pravdu, znamená to, že máš na početí jen jednu šanci.“

„Já vím,“ popotáhnu. „A jestli to má být moje jediné dítě, nechci nic riskovat. Chci toho nejlepšího dárce, jakého najdeme.“

„O to se neboj,“ ujišťuje mě Cora. „Máme tu dary od herců, modelů, vědců – je tu jen smetánka.“ Pohlédne ke dveřím a ztiší hlas. „Ode mě to nemáš, ale dokonce i Dominic Sinclair sem poslal své vzorky na testování.“

„Dominic Sinclair?“ zopakuji. „Ten miliardář?“ Toho muže jsem ve městě vídala, ale nepohybujeme se zrovna ve stejných kruzích. Bydlí ve stejné čtvrti jako můj bohatý zaměstnavatel a často zdraví děti, které hlídám, ale je vždy obklopen ochrankou a je tak zastrašující, že mi z pouhého pomyšlení na něj naskakuje husí kůže.

„Panebože!“ Cora si plácne ruku přes pusu. „To jsem ti neměla říkat! Nevím, co mě to napadlo. Zřejmě mu problémy s plodností nejsou cizí a svěřil své ‚plavce‘ nám raději než jakékoli jiné laboratoři v zemi. Mám jeho sperma právě teď ve vedlejší místnosti.“ Znervózní. „Ale Ello, nesmíš to nikomu říct, musíš mi to slíbit.“

„Samozřejmě!“ souhlasím okamžitě. „Vím, jak je tu důvěrnost důležitá.“

„Děkuju,“ vydechne Cora. „Teď ti dám složku našich klientů, aby sis mohla vybrat dárce, a jakmile si vybereš, napustíme to do tebe, než bys řekla švec.“

Není to snadné rozhodnutí, ale nakonec si vyberu pohledného chirurga, z jehož fotky se mi prakticky podlamují kolena. Cora opustí místnost jen na tak dlouho, aby připravila vzorek, a ačkoli vypadá trochu roztržitě, když se vrátí, rychle a profesionálně provede inseminaci a po dokončení zákroku mě chytí za ruku. „Je to hotové, Ello,“ slíbí. „Za deset dní můžeš přijít a zjistíme, jestli to zabralo.“

Deset dní. Pomyslím si omámeně. Deset dní, které rozhodnou o celé mé budoucnosti.

Kdybych jen věděla, že až těch deset dní uplyne, má budoucnost už nebude patřit mně – ale samotnému Dominicu Sinclairovi.