Sinclair

Řvu, když vklopýtám do dveří nemocnice, svou krvácející družku sevřenou v náručí.

Všichni na pohotovosti ztuhnou – lékaři, sestry, pacienti. Všichni. Zvuk, který ze mě vychází, je nekonečný, je to rozkaz, prosba, hrozba. Jsem teď napůl mezi stavy – oči mi planou vlčím ohněm, ruce mi končí ostrými drápy.

Dýchá mi na hruď, sotva znatelně. Kape z ní krev.

Pouto – sotva ho cítím, mezi ní a mn