3. osoba

Dominicu Sinclairovi ubíhají hodiny pomalu, zatímco sedí po boku své družky na pooperačním pokoji a vůlí ji nutí žít.

Její ruku svírá pevně ve své a oči má upřené na její tvář, sleduje, jak se jí každou minutu nebo dvě zachvějí řasy. Hrudník se jí zvedá a klesá pomalu, mělké nádechy přicházejí méně často, než by měly. Přežila noc. Ale jen tak tak.

Sinclair si rukou přejede po tváři a nutí