Cora

Počasí se během jízdy, což je bizarní, stále zhoršuje. Obvykle nejsem při řízení ve špatném počasí lekavá, ale jak míle ubíhají, cítím, že jsem čím dál úzkostnější. Voda buší do předního skla a kolem nás duní hromy, blesky prozařují lesy, kterými projíždíme.

„Co to má sakra být,“ zavrčí Roger a nakloní se dopředu, aby se podíval na oblohu. „Nemůžu uvěřit, že to trvá tak dlouho – a prší čím dá