Cora

„To je v pořádku,“ řekne Roger, oči se mu rozšíří, když si všimne mého bledého obličeje, mého vyděšeného výrazu, a uvědomí si, že mě dnes už potřetí nebo počtvrté vyděsil. „Není to – není to zlé, byl jsem jen tak trochu kretén – bylo to nedorozumění –“

„Cože?“ zeptám se, teď zmatenější než kdy dřív.

„Poslouchej,“ řekne a nakloní se ke mně. „Prostě – nech mě ti to říct, ano? Já – chtěl jsem ti