**Indianapolis, Indiana**

Emma vyšla z ordinace lékaře a po tváři jí stékaly slzy. Bylo jí teprve třiadvacet. Jak mohla mít čtvrté stádium rakoviny prsu?

Z té diagnózy byla stále v šoku. Celé tělo měla otupělé a jen stěží popadala dech. Co si počne?

Emma byla krásná blondýnka s tmavě modrýma očima a drobnými, jemnými rysy. Někomu mohla připadat slabá nebo křehká, ale ve skutečnosti byla silnou a odolnou mladou ženou.

Byla svobodnou matkou pětileté dcery Cateriny, nebo Cat, jak jí raději říkala. Emma tvrdě pracovala v kanceláři státního zástupce, aby vyšla s penězi. Žily v malém bytě s jednou ložnicí v Indianapolis.

Cat byla tím nejlepším, co Emmu v životě potkalo. I když okolnosti, za kterých přišla na svět, byly spojené s nejhorším obdobím jejího života, Emma nikdy nelitovala rozhodnutí dceru si nechat.

Cat byla malé klubíčko energie s dlouhými černými vlasy a světle modrýma očima. Kdykoli Emma pomyslela na svou krásnou dceru, srdce se jí zalilo láskou. Na svůj věk pěti let byla vyspělá a neobyčejně inteligentní.

Cat si nikdy nestěžovala, když jí Emma mohla k Vánocům nebo k narozeninám dovolit jen jeden či dva malé dárky. Říkala Emmě, že Santa by měl ty větší dárky dát dětem, které je potřebují. Už v tak útlém věku myslela Cat vždy nejprve na druhé.

Při pomyšlení na dceru Emmu přemohl zármutek a pocit naprosté osamělosti. Měla sice nevlastního bratra Lea, ale nebyla si tak docela jistá, zda by mu věřila, že se o Cat postará, kdyby se jí něco stalo. Koneckonců, jeho otec byl příčinou mnoha traumat z jejího dětství. Kdo ví, jak daleko padlo jablko od stromu. Co se stane s Cat, když ona nepřežije?

Když Emma došla k autu, rozjela se ke škole. Řídila mechanicky, nevnímala cestu. Před očima stále viděla Cat jako miminko, pak na jejích prvních narozeninách. Těch pět let, které s dcerou strávila, jí proběhlo před očima a ona věděla, že to nestačí. Potřebovala víc času. Pět let nebylo dost.

Emma chtěla být u dceřiných šestých narozenin, které se blížily, chtěla ji vidět jít na maturitní ples. Chtěla vidět, jak se její dcera zamiluje a vdá. Chtěla mít šanci rozmazlovat svá vnoučata.

Zajela ke krajnici a zaparkovala, protože se jí zrychlil dech. Myslela na všechno, o co s Cat přijde, když tu nebude. Emma byla vyděšená z toho, co se s její dcerou stane. Proč se to muselo stát zrovna jí? Nikdy nikomu neublížila.

Emma seděla v autě a plakala před základní školou, když uslyšela zaklepání na okno, až nadskočila. Vzhlédla a uviděla Cat, jak na ni dělá obličeje. Rychle si osušila oči a zasmála se, i když jí srdce pukalo na tisíc kousků při pomyšlení, že možná neuvidí Cat vyrůstat.

„Mami, co se děje? Proč jsi smutná?“ Cat se na mámu podívala s obavami ve velkých modrých očích, když lezla do auta. Její máma nikdy neplakala, ani když měly málo jídla a žádné peníze. Takže se muselo stát něco hrozného.

„Ach zlato, jen jsem dostala špatné zprávy, ale promluvíme si o tom později.“ Emma nevěděla, jak mluvit s pětiletým dítětem o rakovině. Cat se natáhla a chytila mámu za ruku.

„Ať je to cokoliv, mami, zvládneme to spolu.“ Když se na ni Emma podívala, tvářila se odhodlaně. Nemohla se neusmát tomu, co její dcera řekla. Byla to přesně ta slova, která Emma vždy říkala Cat, když měla špatný den.

„Máš pravdu. Zvládneme to spolu. Co kdybychom dnes podnikly něco speciálního? Zajdeme si na pizzu a zmrzlinu.“ Emma pohlédla na Cat, která stále zkoumala máminu tvář pohledem starším než jejích pět let.

„Mami, jsi si jistá, že na to máme peníze?“ Emma se usmála.

„Ano, zlato, máme na to. Užijeme si trochu legrace a na chvíli zapomeneme na všechny naše problémy. Co ty na to?“

„Tak jo, ale slíbíš mi, že mi později řekneš, proč jsi byla smutná?“ Emma věděla, že to Cat nenechá jen tak. Na to, jak byla malá, byla extrémně vnímavá k pocitům ostatních.

„Ano, promluvíme si o tom, až přijdeme domů, platí?“ Emma se natáhla a odhrnula dceři z obličeje dlouhé vlásky. Při pohledu na svou holčičku se musela kousnout do rtu, aby zadržela slzy.

„Dobře, jdeme se bavit.“ Cat poznala, že je máma stále rozrušená, ale s otázkami počká, dokud nebudou doma.

Emma vzala Cat na pizzu do jejich oblíbeného podniku a nechala ji sníst, kolik chtěla. Dokonce jedly uvnitř, což nikdy nedělaly, protože si nemohly dovolit platit za nápoje nebo spropitné.

Předtím, než jí řekne o diagnóze, chtěla, aby měla Cat jednu hezkou vzpomínku. Aby se této vzpomínky mohla držet, až tu Emma nebude, kdyby to nedopadlo dobře. Viděla, že o ni má dcera stále strach a zřejmě tušila, že jde o rozptýlení, ale Cat už se o tom nezmínila.

Když byly plné pizzy a zbytky byly zabalené, prošly se ulicí do zmrzlinářství. Obě si daly kornouty se dvěma kopečky. Emma se smála, když sledovala, jak se Cat snaží udržet velký kornout v drobných ručičkách, ale byla odhodlaná to zvládnout sama. Když dorazily domů a pizza byla v lednici, Cat se otočila k mámě s rukama v bok.

„Už jsme doma. Proč jsi v autě byla smutná?“ Cat měla ve tváři výraz, který Emma dobře znala. Byl to pohled, kterým se na ni dívala, když věděla, že se před ní máma snaží něco zatajit.

„Pojďme si sednout na gauč, ať si můžeme popovídat, ano?“ Cat přikývla a vzala ji za ruku, když šly ke gauči. Cat si sedla mámě na klín a položila jí hlavu na hruď, zatímco jí Emma projížděla prsty dlouhými krásnými vlasy.

„Tak jo, mami, jsem připravená na to, co mi potřebuješ říct.“ Emmě se svíralo srdce, když si k sobě dceru tiskla.

„Víš, že jsem dnes byla u doktora, a on měl špatné zprávy. Řekl, že mám nemoc zvanou rakovina prsu. Znamená to, že můžu být hodně nemocná.“ Cat se na mámu podívala vytřeštěnýma očima a Emma viděla, jak se v nich začínají hromadit slzy.

„Proč, mami? Proč budeš hodně nemocná? Nemůže to doktor opravit a uzdravit tě?“ Cat se lámal hlásek, jak se snažila neplakat.

„Doktor mi dá léky, aby to zmizelo, ale nemusí to zabrat. Musíme prostě doufat, že se uzdravím.“ Cat začala plakat a Emma plakala s ní. Nechtěla Cat říct, že může zemřít. To byla realita, které budou čelit jindy.

Dnes bude držet svou dceru a dá jí tolik lásky, kolik jen bude možné. Pomyšlení na to, že nebude s Cat, až bude vyrůstat, bylo pro Emmu téměř nesnesitelné. Bude s tou rakovinou bojovat vším, co má.

Když šla Cat toho večera spát, ležela vedle své matky v jejich jediné posteli a plakala. Vzpomněla si, jak jedno z dětí ve třídě říkalo, že jim babička umřela na rakovinu. Bála se, že její maminka umře a ona zůstane úplně sama.

Emma slyšela Cat vedle sebe plakat a otočila ji tak, aby byly tváří v tvář. Ovinula kolem ní paže a držela ji, zatímco plakaly společně. Cat plakala při pomyšlení na ztrátu maminky. Emma plakala, protože se bála, co se stane s její dcerou, když tu nebude.

Mladá matka a její malá dcera sami na světě, čelící těžké situaci, kterou ani jedna z nich nemohla změnit.