**O osmnáct let později**

**Sacramento, Kalifornie**

Trey se znovu podíval na její fotku a cítil, jak se mu rozbušilo srdce způsobem, který mu byl za posledních několik týdnů důvěrně známý. Co na té ženě bylo?

Zpočátku ten úkol nechtěl, protože byl detektiv v utajení, ne nějaká naleštěná chůva. Po jediném pohledu na její fotku ale rychle změnil názor. Nejenže ten případ chtěl, ale dožadoval se, aby ho mohl vést.

Fotka, na kterou se díval, byla jen z řidičáku, ale i tak v jejích očích viděl smutek. Trey si zoufale přál být tím, kdo ten smutek odežene.

Děsilo ho, jak silně ho to k ní táhne – ne kvůli jeho citům, ale proto, že se bál, že ho odmítne, kdyby jí někdy řekl, co cítí. Kdo by stál o cizího chlapa, který k němu přijde a řekne, že je jím posedlý?

Trey byl lvodlak, ale byl také detektiv. Nikdo z kolegů nevěděl, že je měňavec, s výjimkou jeho seržanta a seržantovy ženy. Ostatní o měňavcích ani jiných nadpřirozených bytostech v jejich světě neměli ani tušení.

Trey se rozhodl využít svou sílu a touhu pomáhat druhým tím nejlepším způsobem, jaký znal. Byl detektivem v utajení, který pomáhal zachraňovat děti a mladé lidi, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi. Treyův lev Atlas miloval dobrodružství jejich práce a dopadání padouchů.

Atlas věřil, že objekt Treyovy posedlosti je jejich družka. Lvodlaci se od vlkodlaků lišili, pokud šlo o identifikaci jejich družek. Nemohli se řídit čichem. Šlo spíše o první dotek. Pokud tam přeskočila jiskra, věděli, že našli tu pravou.

Caterina byla krásná, měla dlouhé, uhlově černé vlasy, plné smyslné rty a světle modré oči. Její pleť byla krémově bílá, jako z porcelánu. Byla tak drobná, že Trey cítil ohromnou touhu ji chránit, zvláště když viděl smutek a strach v její hezké tváři.

Bylo snadné ji sledovat, protože nikam nechodila. Dvě místa, která navštěvovala nejčastěji, byla práce a obchod na konci ulice, kde bydlela. Treyův tým ji sledoval kvůli ochraně a on si bral většinu směn sám. Ne že by ostatním z týmu nevěřil. Jen chtěl být tím, kdo na ni dohlíží.

Trey sklopil zrak, když vyšla z obchodu. Caterina prošla kolem něj, zatímco se opíral o vedlejší budovu. Když míjela, zachytil závan čehosi květinového. Nebyla to jedna konkrétní květina, spíš jako by stál na louce v teplém letním dni a obklopovala ho vůně mnoha květů.

Ať už to příjemné aroma zanechalo cokoliv, stalo se to jeho novou nejoblíbenější vůní. Caterina se jeho směrem nepodívala, i když byla jen pár stop daleko. Srdce mu v hrudi bušilo tak silně, až ho překvapilo, že to neslyší. Trey musel být při sledování opatrný, protože se neustále rozhlížela, jako by tušila, že ji někdo pozoruje.

Líbilo se mu, že je Caterina tak obezřetná, ale dělalo mu starosti, že by mu mohla dělat potíže, až ji konečně osloví. Bylo jasné, že v jejím životě žádný muž není, což ale nebylo překvapení vzhledem k tomu, že detektiv Cummings říkal, že si nikoho nepouští k tělu. Trey sice cítil záchvěv žárlivosti, když viděl, jak se na ni jiní muži obdivně dívají. Ona si toho však nikdy nevšímala.

Výraz v Caterinině tváři odrazoval všechny nápadníky od pokusu ji oslovit. Když se lidem dívala do očí, působila chladně jako led, ale on věděl, že se v ní někde skrývá jemná stránka. Trey byl přesvědčený, že jen potřebuje někoho, komu by mohla věřit, aby zbořila bariéry, které si vybudovala na svou ochranu, a on byl připraven tu výzvu přijmout.

Když ji sledoval domů, Caterininy dlouhé vlasy se pohupovaly ze strany na stranu a hypnotizovaly ho. Představoval si, jaké by to bylo prohrábnout je prsty.

Sledoval, jak vchází do bytového domu, a přemýšlel, že by šel za ní, ale rychle si to rozmyslel. Nahlédl dovnitř, když nastupovala do výtahu, a ona se podívala z okna. Když se její oči krátce setkaly s jeho, ztuhl, ale bylo to, jako by se dívala skrz něj. Trey poznal, že ho ve skutečnosti nevnímá.

Její oči v sobě měly tolik bolesti a smutku, že mu to lámalo srdce. I když oční kontakt netrval déle než pár vteřin, zdálo se, že se zastavil čas. Trey by se v těch krásných očích mohl utopit a zemřel by jako šťastný muž. Poté, co nastoupila do výtahu, došel ke svému autu.

Bude se muset brzy rozhodnout, protože mu nebylo příjemné vědět, že po ní jdou a mohou kdykoli zaútočit. Treye pomyšlení na to, že by se někdo dostal dost blízko, aby Caterinu unesl, bolelo, jako by dostal pěstí do břicha. Jeho úkolem bylo zajistit, aby se to nestalo. Nasedl do svého vozu zaparkovaného před její budovou a seděl tam s pohledem upřeným na místo, o kterém věděl, že je její balkon. V posledních týdnech ho několikrát napadlo, že by ji unesl sám a ukryl ji tam, kde by je nikdo nenašel. Došel však k závěru, že by to nebyl dobrý způsob, jak si získat její důvěru.

Jak Trey dál pozoroval její byt, začal dostávat nápad. Jeho tým z toho nebude nadšený, ale bylo mu to jedno. Caterinino bezpečí bylo to jediné, na čem mu záleželo.

Od chvíle, kdy poprvé uviděl její fotku, věděl, že je na ní něco výjimečného. Caterina nyní vyplňovala každou skulinu jeho mysli do té míry, že na ničem jiném nezáleželo. Udělal by cokoliv, aby ji udržel v bezpečí, a doufal, že až se konečně setkají, bude cítit stejné pouto jako on.

Treyův tým si myslel, že se zbláznil, když si nepročetl její složku, aby se dozvěděl o její minulosti a o tom, co jí provedli, ale on to nedokázal. Znal jen fakta, která potřeboval k výkonu své práce. Ze zkušenosti věděl, že přeživší často vynechávají klíčové informace kvůli rozpakům a studu. Až bude mít Caterinu konečně o samotě, zapracuje na její důvěře, aby mu všechno řekla sama. Jeho tým netušil, že má postranní úmysl – přimět ji, aby se do něj zamilovala, zatímco ji bude chránit.

Začal si prohlížet garáže, protože věděl, že brzy odejde do nemocnice, kde pracovala na noční směně jako zdravotní sestra. Rozhodl se, co udělá, a pokud měl ten krok udělat teď, bude potřebovat pomoc.

V týmu byla jen jedna osoba, které Trey věřil natolik, že jí mohl říct o pomoc, aniž by to hned hlásila seržantovi. Rychle napsal Ellie, aby ho vyzvedla u jeho bytu a přinesla něco s kiwi. Odpověděla stejně rychle: ok a otazník. Trey odepsal jen mrkající smajlík. Tím, že jednal na vlastní pěst, riskoval, ale bylo mu to jedno. Teď, když měl plán, cítil vzrůstající vzrušení z toho, že s Caterinou konečně promluví.

Trey uviděl vyjíždět z garáží černou Hondu Civic a vydal se za ní. Vzal by ji z nemocničního parkoviště, kdyby si myslel, že s tím bude souhlasit, ale věděl, že by to mohlo být příliš riskantní. Nechat se přijmout do nemocnice a zastihnout ji nepřipravenou bude lepší.

Cítil, jak mu zavibroval telefon, a podíval se na něj, zatímco stál na semaforu. Seržant mu dával vědět, že jeden z mužů, které sledovali, právě vešel na pohotovost v nemocnici, kde Caterina pracuje. To bylo vše, co Trey potřeboval slyšet, aby věděl, že se rozhodl správně. Byl čas jednat, než dostane šanci ji dostat někdo jiný. Udělá to dnes v noci a na následcích mu nezáleží. Musel Caterinu ochránit.

Poté, co ji sledoval vjet do nemocnice, odjel a zamířil ke svému bytu, aby se setkal s Ellie. Atlas v Treyově hlavě vzrušeně pobíhal. Trey mu musel připomenout, že Caterina je člověk. Budou na to muset jít pomalu, aby ji nevyděsili. Pokud je to jeho družka, budou ji seznamovat se světem, o kterém nic netuší.

Chápal, že toho na ni může být najednou moc. Nejenže zjistí, že po ní jdou lidé, kteří ji chtějí ulovit. Zjistí také, že ten, kdo ji chce chránit, je její druh a lvodlak. Trey zavrtěl hlavou, zatímco řídil. Být na Caterinině místě, myslel by si, že jeden z nich právě utekl z blázince.