~ Kate ~

„Cože? Nemáme na vybranou. Musíme bojovat!“ oznámil Xander. „Jacobe, shromáždi všechny muže schopné boje!“

Zatímco Xander a Jacob svolávali muže, Kate zůstala nehybně stát, cítila, jak jí splašeně buší srdce. Ruku měla položenou na hrudi, plná strachu z důvodu útoku prokletého alfy.

„Kate? Kate!“ Xanderův panovačný hlas ji vytrhl z myšlenek. Řekl: „Budeš tam jen tak stát? Potřebuji tě teď. Potřebuji, abys bojovala se mnou!“

Byla tak ztracená ve svých myšlenkách, že si ani nevšimla, že Xander už stojí před ní a drží ji za paže. Xander nadhodil: „Alfa Sebastian jde možná po našem vodárenském podniku, na kterém jsme tak tvrdě pracovali!“

Kate přikývla, ale nebyla si jistá, jestli chce bojovat.

„Budu bojovat taky!“ nabídla se Delilah, čímž Kate vrátila zpátky do reality. Kate a Xander se na Delilah překvapeně podívali, protože špinit si ruce nebyl její styl.

„Ne, ty jsi těhotná,“ upozornil ji Xander. „Zůstaneš tady v krytu. Chraň naše dítě.“

Xander pohlédl na Kate a nařídil jí: „Jdeme, Kate.“

Xander se už rozběhl a vedl bojovníky na zmíněné místo. Jeho skořicově hnědý vlk se po ní ohlédl a telepaticky se zeptal: ‚Kate, jdeš?‘

‚Dobře,‘ to bylo vše, co odpověděla přes myšlenkové spojení.

„Luno Kate.“ Adriana odtáhla Kate stranou od davu. Když byly samy, Adriana se s ní spojila: ‚Tohle je naše šance. Zatímco alfa bojuje, můžeme utéct. Jeho alfa rozkaz na tebe nedosáhne, jakmile překročíme kilometr za hranice.‘

Kate polkla. Představa útěku, zatímco lidé, které si zamilovala, byli napadeni, v ní vyvolávala pocit zrádce. Váhala, ale hlášení bety Jacoba v ní probudilo lunu.

„Cože? Co jsi říkal?“ Beta Jacob očividně komunikoval s někým, kdo byl venku v boji. Otočil se ke Kate a řekl: „Luno, naše východní hranice padly. Přes padesát bojovníků prokletého alfy proniklo i do té oblasti! Zajali ženy a děti.“

„Rozumím, beto Jacobe,“ odpověděla Kate. „Vezmu si na starost východ.“

„Luno,“ zavolala Adriana.

Kate se však otočila k Adrianě a v mysli jí řekla: ‚Nemůžu, Adri. Smečka potřebuje pomoc. Nemůžeme je v tom nechat jen tak. Naskytne se jiná příležitost.‘

Adriana nedostala šanci promluvit, protože Kate se okamžitě přeměnila ve svou vlčici, trhajíc při tom své šaty.

Kate měla na hřbetě srst v barvě šedi s černými pruhy a na břiše bílou. Díky své velikosti a rychlosti byla její vlčí podoba nejvýraznější, takže ji zbytek smečky snadno identifikoval.

Bojovníci, kteří běželi s ní, sebevědomě zavyli, vědouce, že jejich luna je s nimi.

Když Kate dorazila k východní hranici jejich smečky, uviděla skupinu žen a dětí, které obklíčili obrovští vlkodlaci. Bylo jich šest. Dva vrčeli a cenili zuby na rukojmí, zatímco čtyři hlídali, aby nikdo neprolomil jejich bariéru.

Kolem nich bojovalo s jejich bojovníky padesát neznámých vlkodlaků, všichni statní a nebojácní. A soudě podle křiku za stromy a dunění tlap, které se neslo zemí, blížili se další nepřátelé.

Kate začala bojovat. vrhla se na vlkodlaka, který bojoval s jedním z gamů. Svou rychlostí a přesnými pohyby povalila protivníka a kousla ho do nohy.

Skákajíc od jednoho nepřítele k druhému se Kate podařilo během půl hodiny zneškodnit čtyři bojovníky, čímž na se upoutala pozornost okolních nepřátel.

Kate cítila, jak ji sledují oči. Velmi rychle ji obklíčilo pět nepřátelských vlkodlaků, ale zůstala klidná. Všichni měli vyceněné tesáky a z tlam jim odkapávala slina vzteky.

„Ta je moje.“

„Ne, ta je moje.“

„Mám rád výzvy. Nech mě s ní bojovat.“

„Líbí se mi divoké ženské.“

Každý z vlkodlaků v tom kruhu si chtěl vyzkoušet její schopnosti. Opakovaně vrčeli a pokoušeli se na ni zaútočit. Nečekaně však hlasitý a autoritativní tón zavrčel: „Ne, s tou budu bojovat já!“

Ať to byl kdokoliv, Kate si všimla, že všech pět vlkodlaků ustoupilo. Jeden nepřátelský bojovník dvakrát těkal pohledem mezi Kate a tím mužem a zasyčel, než ji nechal na pokoji.

Zatímco kolem Kate pokračovala vřava, otočila se k hlasu, který odvelel těch pět vlkodlaků pryč. Byla překvapená, že se ten muž nepřeměnil ve vlka. Místo toho stál vzpřímeně, na sobě bronzové hrudní brnění. Jeho postava byla tak impozantní, že se Kate cítila ohrožená jen jeho vzhledem. Tvář mu navíc zakrývala bronzová maska. Vlasy měl dlouhé a kráčel k ní líně, jako by mu patřil všechen čas světa.

Když se tento maskovaný muž ke Kate přiblížil, vzduch prostoupila výrazná a prvotní vůně. Byla to omamná směs divokých, nespoutaných živlů. Voněl hlubokým, zemitým pižmem s nádechem tlejícího listí.

Kate si byla jistá, že tento muž je vysoce postavený vlkodlak, a on se s ní chystal bojovat? Ve své lidské podobě? Uvažovala: ‚Má snad ten chlap přání zemřít?‘

„Co se děje? Už se mě bojíš?“ zeptal se záhadný muž hlubokým hlasem.

Kate přimhouřila oči a zavrčela. Pak vyrazila vpřed, odrazila se z místa a doufala, že muže porazí dřív, než se naděje. K jejímu šoku byl však ten muž ve své lidské podobě rychlý!

Kate začala útočit bez zábran. Sekala drápy a pokoušela se ho kousnout, ale veškeré její úsilí bylo marné. Muž se všem výpadům vyhnul. Kate se také pokusila bojovat ve své lidské podobě. Když se jí podařilo ho udeřit do obličeje, bolest schytala ona.

„Jdi do prdele s tou maskou!“ vyštěkla Kate. „Jsi zbabělec, schováváš se za brněním! Bojuj jako chlap!“

To se pravděpodobně dotklo jeho ega, protože muž začal vracet údery naplno. Udeřit ji, chytil ji za paže a přehodil ji přes sebe. Pak ji rychle přišpendlil k zemi, jako by byla lehká jako pírko.

Kate nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo! Srdce jí bubnovalo o hrudní koš a poprvé se bála o výsledek tohoto boje. Kate se snažila vykroutit, ale muž byl mnohem silnější. Křičela o pomoc, ale nikdo nepřicházel.

„Jsi připravená zemřít?“ řekl muž za ní. „Vůbec netušíš, s kým bojuješ? Pošetilá ženo!“

Právě když Kate zápasila, uviděla, jak se k ní řítí Delilah. Křičela: „Pomůžu ti, Luno Kate!“

Naneštěstí pro Delilah ji zahlédl nepřátelský vlkodlak. Nepřítel ji rychle srazil k zemi a Delilah začala krvácet! Ječela: „Pomoc! Xandere, pomoc!“

Překvapivě nebyl Xander příliš daleko. Zjevil se odnikud ve své vlčí podobě, zuřící vztekem. Xander snadno zabil vlkodlaka, který na Delilah zaútočil.

Zatímco Kate sledovala, jak se to celé odehrává, muž, který ji držel u země, jí přejel drápem po krku. Chraplavým hlasem nadhodil: „Čas zemřít.“

„Ne!“ Kate se podívala na Xandera a také volala o pomoc: „Xandere! Prosím, pomoz mi! Pomoz mi!“

Kate viděla, jak ji Xander ignoruje. Zatímco zvedal Delilah do náruče, spojil se s Kate myslí: ‚Proč bych tě zachraňoval, když jsi zavolala Delilah, aby ti pomohla? Věděla jsi, že je těhotná! Udělala jsi to schválně, abys ublížila jí a našemu dítěti! Nemyslel jsem si, že dokážeš být tak krutá, Kate!‘

‚Cože?‘ protestovala Kate. ‚Nic takového jsem neudělala! Cokoliv řekla, lže! Pomoz mi!‘

Zatímco Kate volala o pomoc, muž si jí sedl na záda a nutil ji tisknout hruď do hlíny. Celé tělo ji bolelo pod váhou nad ní. Následně ji muž zatahal za vlasy, donutil ji zvednout obličej, přitlačil dráp hlouběji na její kůži a udělal malý řez.

„Tohle je tvůj konec, nejdražší Luno,“ uzavřel muž. „Rozluč se!“

„Xandere, prosím!“ V tu chvíli Kate vyslovila své myšlenky nahlas. „Pokud mi nevěříš, fajn! Ale aspoň mi pomoz kvůli tomu, že jsi mě kdysi miloval! Jsem stále tvá žena!“

Naneštěstí pro Kate se Xander rozhodl s Delilah utéct. Kate viděla, jak se Delilah ušklíbla. Podívala se na Kate škodolibě, jako by vyhrála bitvu. Kate okamžitě věděla, že to byl další z Deliliných úskoků, jak se jí zbavit.

„Aaahhh!“ V srdci jí znovu vzkypěl vztek, když viděla, jak ji Xander opustil kvůli Deliliným lžím.

„Hahaha!“ Muž za ní se z ničeho nic rozesmál, jako by se jí vysmíval! Teprve tehdy Kate došlo, že jí dovolil celou scénu sledovat. Nezabil ji. Chtěl, aby byla svědkem manželova opuštění, ale proč?

Útok na smečku Jižního měsíce pokračoval celé hodiny. Vše, co Kate slyšela, byl pláč jejich lidí a výkřiky hrůzy. Cítila, jak mnoho jejich bojovníků ztrácí pouto se smečkou, což znamenalo, že přišli o život.

Kate stravovala vina, ale nemohla nic dělat. Stejně jako oni byla nyní vězněm prokletého alfy. Mohla si jen přát, aby ji prokletý alfa nepoznal.

Kate zůstala tváří k zemi, ale nyní měla kolem trupu stříbrná pouta a řetězy. Muž na ní stále seděl, jako by byla pohovka, a sakra, byl těžký.

Útok konečně skončil dvě hodiny před západem slunce. Protivníci se opájeli svým vítězstvím slovy i smíchem.

Ke Kate přikročil další mocný muž. Měl zrzavé vlasy a jizvu na čele, táhnoucí se dolů k pravému oku. Postavil se před muže, který na Kate stále seděl, a řekl: „Alfo, shromáždili jsme všechny zajatce před sídlem smečky. Jsme připraveni.“

Kate se rozšířily oči. Zamumlala si pod vousy: „Alfa?“

Když z ní muž vstal, Kate se přetočila, aby si lehla na záda. Okamžitě se střetla pohledem s těmi modrými duhovkami pod bronzovou maskou. Kate se roztřásla a zeptala se: „Jste – jste vy ten prokletý alfa?“

Maskovaný muž si odfrkl a líně odpověděl: „Ten jediný a pravý.“