že. Ten idiot se ani neobtěžoval ukázat, aby je podepsal po mém boku. Svou část stvrdil podpisem a poslal mi to k ‚přečtení‘ a ‚podpisu‘, než se vůbec dostavím.

„Natalie, vždyMami, ten muž je miliardář. Nepřijde ti trochu divné, že nestojí o okázalou svatbu, kde by se to hemžilo paparazzi?“ Zvedla jsem ruku v gestu zmatení. Máma pokrčila rameny. PovzdechNatalia:

„Mami, uvědomuješ si vůbec, že si toho chlapa beru jen na základě smlouvy?“ zeptala jsem se a podívala se na matku. Právě mi podala papíry, které dorazily po právníkovi toho muť jsi svatbu stejně nechtěla,“ namítla máma a snažila se mě přesvědčit, že je to takhle v pořádku.

„Já ji ani mít nemůžu, mami.“

„Tak potom nechápu, v čem je problém, Natalie...“

„la jsem si a promnula si kořen nosu. Zadívala jsem se na papír, který ležel na mém toaletním stolku už dvacet minut, zatímco jsem zvažovala, jestli ho podepsat, nebo ne. Cesta zpět už neexistovala, to jsem věděla jistě.

„Natalie, je to ten nejlepší muž, jakého můžeš najít. Viděla jsi jeho fotku...“

„To je taky to jediné, co jsem viděla. Nevím o něm nic. Kdo je, jaký je, co je zač...“ řekla jsem a podívala se na mámu, která se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Matka toho muže zavolala té mé a všechno to zorganizovala, a než jsem se nadála, vdávala jsem se, ať se mi to líbilo, nebo ne.

„Natalie, z toho už se nedá vycouvat...“

„Mami, já jsem tohle nikdy nechtěla, ty i já víme, že jsem měla vlastní ambice...“

„Ale tvůj otec už dál nechoci.“

„Mami, to, že ovládám živly, nikomu z vás neublížilo. To vy se ke mně chováte jako k někomu, koho je třeba schovávat...“

„A není to tak?“ zeptala se máma a zarce nést tvé břemeno,“ řekla máma a podívala se mi zpříma do očí. „Musí se starat i o tvé mladší sourozence, nemůže dál zvládat tebe a tvé výdaje, nemluvě o tvé mazila mě. „Nemůžeme pořádat sešlosti s tebou v domě ze strachu, že by tvou přítomnost vycítila nějaká nestvůra, nemluvě o tom, že už nás unavuje...“

„Podepíšu ten zatracenej papír,“ skočila jsem jí do řeči dřív, než stihla říct něco horšího. Skutečnost, že mě vinili z toho, jaká jsem se narodila, mě bolela mnohem víc, než jsem si byla ochotná přiznat. Dospělo to do bodu, kdy mě táta uhodil, pokud jsem ztratila kontrolu nad svou mocí, protože jsem ji zadržovala příliš dlouho. Stále věřím, že na mě poslal pár nestvůr schválně, aby se mě zbavil.

Změřila jsem pohledem papír na stolku a podepsala ho, aniž bych se obtěžovala číst ho potřetí – ne že bych to potřebovala. Vydala jsem se s právníkem do té díry, kam mě vezl; pokud šlo o mě, bylo to místo, kde žil můj ‚manžel‘.

Podívala jsem se na mámu, která se na mě usmála a přikývla.

„Tak tedy, pojďme tě připravit, ano?“

*******************

Moje přípravy netrvaly dlouho, v podstatě jsem na sobě měla obyčejné bílé šaty po kolena a boty bez podpatku.

Pěkná nevěsta, řekli byste.

Ano, je pravda, že jsem nikdy neplánovala svatbu, protože jsem ji ani mít nemohla, ale nikdy jsem nečekala, že si vezmu muže přes papír, ani že pojedu do jeho domu v obyčejných šatech, aniž bych se s ním jedinkrát setkala.

Vešla jsem do sídlaěvem. Zvědavost mě přemohla; ta žena vypadala mile a mít takový portrét hned naproti vchodu znamenalo, že byla někým důležitým. Právník na vteřinu ztuhl a zadíval se na obraz, než jeho oči při pohledu na mě ztvrdly.

„Naše Luna,“ zněla jeho prostá odpověď, než zamířil hlouběji do domu. Šla jsem v těsném závěsu, abych se neztratila. Stejně to nevypadalo, že by s právníkem, který kráčel přede mnou. Padl mi zrak na obraz ženy – byla krásná, na tváři zářivý úsměv, oči jí svítily štěstím.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se s úsm nás někdo přišel přivítat, a tak jsem se neobtěžovala čekat.

„Alfo,“ zaslechla jsem právníka, než mi pokynul hlavou. Mé oči se setkaly s těmi nejnádhernějšími smaragdově zelenými duhovkami, jaké jsem kdy spatřila. Ten muž na sobě neměl košili, stejně jako většina mužů v domě. Když se však jeho oči střetly s mými modrými, ztvrdly a já ztuhla v obavách z jeho reakce. Jeho charisma bylo cítit po celé místnosti, všichni ztuhli, jakmile se na mě podíval.

Nemohla jsem si pomoct a zírala na jeho vyrýsované břišní svaly a paže. Na toho muže byla radost pohledět, to jsem musela uznat.

Kývnutím propustil lidi po svém boku a podíval se na mě. Přejel mě pohledem od hlavy k patě, až jsem se cítila poněkud nepříjemně.

„Vítejte, paní Knightová.“

„Uvědomujete si, že mám jméno,“ prohlásila jsem a zkřížila ruce na prsou.

„A pokud jste si toho ještě nevšimla, je mi to celkem jedno.“

Čekal na mou odpověď, ale já jen přikývla a čekala, až bude pokračovat. „Já jsem Blake. Věřím, že s Masonem jste se už seznámili.“

„S vaším právníkem,“ přerušila jsem ho.

„Je to můj nejlepší přítel, ne právník. Můj právník by mi sem nejel přivézt ‚manželku‘,“ obrátil oči v sloup. Přikývla jsem a zhluboka se nadechla. „Služebné ti ukážou tvůj pokoj. Nepředpokládám, že jsi čekala, že budeme sdílet pokoj, natož postel.“

„Musím se ptát, proč jste mě sem vůbec přivezl? Vypadá to, že o sňatek ani nemáte zájem, neměl jste ani tu slušnost mě vyzvednout osobně. Proč jste si s tím dělal ty starosti?“ zeptala jsem se klidně.

„Věř tomu nebo ne, nechci tě za ženu, nicméně naše manželství uzavírá pár volných konců v několika partnerstvích, která mám s tvým otcem...“

„Takže naše manželství není nic víc než obchodní dohoda.“

„Víceméně,“ řekl a nespouštěl ze mě oči. Jeho tělo se tyčilo nad mým, jak se ke mně přiblížil, a stálo mě veškeré úsilí nepoužít vítr ve svůj prospěch a neodstrčit ho od sebe. Jeho silná kolínská mi téměř okamžitě udeřila do nosu.

„Alfo,“ ozval se muž bez košile, který vešel do místnosti. Díval se dolů na své nohy a vyhýbal se pohledu na Blakea.

„Co se děje, Ryane?“

„Máme menší problém.“