Blake:

„Alfo,“ oslovil mě Ryan, můj druhý beta, a vyhýbal se mému pohledu. Už teď cítil můj hněv a já měl tušení, že ať už se chystá říct cokoliv, situaci to nijak neulehčí.

„O co jde, Ryane?“

„Máme menší problém.“ Kývl jsem, abych ho propustil, a podíval se na ženu, která stála přede mnou. Má žena...

Její hnědé vlasy byly úhledně natočené, ačkoli když jsem si vzpomněl na fotografii, kterou mi ukázala máma, věděl jsem, že se jí kroutí přirozeně. Vytáhl jsem z kapsy telefon a zavolal služebnou. Už jsem určil, které pokojské jí budou k službám.

„Alfo.“

„Jodie, toto je má žena. Ty a děvčata se budete starat o její potřeby. Prozatím věřím, že si bude chtít jít odpočinout, má za sebou dlouhou cestu,“ řekl jsem a prošel kolem žen ven na přední verandu, odkud jsem slyšel členy své smečky. Pach cizího vlka vyburcoval mého vnitřního vlka k životu a z hrudi se mi vydralo zavrčení dřív, než jsem ho stihl potlačit.

„Co se to děje?“ zeptal jsem se, když jsem vyšel z domu a uviděl muže, kterého k zemi tiskli Ryan a Mason. Očima probodávali nahého muže, který se musel právě proměnit zpět do lidské podoby; oči měl vytřeštěné strachy a marně se pokoušel vymanit z pevného sevření mých bet.

„Je to toulavý vlk, potloukal se po našem území,“ řekl Mason a podíval se na něj. „Snažili jsme se ho dostat pryč bez krveprolití, ale on měl jiné plány.“

Kývl jsem na ně, aby ho pustili. Jakmile jejich stisk povolil, okamžitě se proměnil a chtěl se na mě vrhnout. Zvedl jsem obočí, proměnil se a postavil se mu. Můj černý vlk se tyčil nad jeho šedým. Rozptýlil mě však výkřik strachu a vlk toho využil, aby se mi pokusil zakousnout do krku. K mému překvapení však zamrzl ve vzduchu.

Zdálo se, že se na celém předním dvoře zvedl vítr. Můj vlk se otočil k ženě, kterou jsem si vzal, a zjistil, že její oči jsou upřeny na toulavého vlka, než ho pustila k zemi. Vlk zakňučel a pokusil se strachy utéct, ale já k němu vyrazil a chytil ho pod krkem dřív, než to stihl. Jeho tělo ho donutilo proměnit se zpět do lidské podoby těsně předtím, než naposledy vydechl. Slyšel jsem Jodie, jak se snaží vtáhnout Natalii dovnitř.

Uběhlo jen pár vteřin, než jeho tělo opustil poslední dech. Otočil jsem se a uviděl Jodie s Ryanem, jak drží Natalii zpátky. Oči měla upřené na mrtvého muže, který ležel vedle mě. „Ty...“

Proměnil jsem se zpět do lidské podoby, mé tělo bylo zcela nahé, a zvedl jsem k ní obočí. „Já?“

„Tys toho muže zabil!“

„Byl na mém území a byl to buď on, nebo já.“

„Ty nejsi člověk.“

„Zdá se, že ty taky ne,“ řekl jsem a tázavě na ni povytáhl obočí. Při mém zjištění vytřeštila oči, než zavrtěla hlavou. „Co jsi zač?“

„Na to bych se měl ptát já.“

„Nemyslím si, že jsi v pozici, kdy bys mohla klást otázky, lásko,“ řekl jsem a mrkl na ni.

„Jsi zatracený vlkodlak, přivedl jsi mě sem jako svou manželku a nechal mě věřit, že TY jsi člověk!“ vyštěkla. Zvedl jsem obočí, přešel k ní, chytil ji pod krkem a přišpendlil ji na zeď vedle dveří za ní. Oči se jí při mém pevném stisku rozšířily, než mě od ní odhodila taková síla, že jsem zády narazil do travnaté země.

Proměnil jsem se rychleji, než to stihla zpracovat, a chystal se na ni zaútočit, ale ona nechala pod mými tlapami popraskat zem a způsobila menší zemětřesení.

„CO SE TO TADY DĚJE?“ zahřměl dvorem mámin hlas. Při pohledu, který se jí naskytl, vytřeštila oči, než se postavila před Natalii a zvedla k ní ruku, aby zastavila cokoliv, co právě dělala.

„Blakeu, proměň se,“ řekl táta a podíval se mi do očí. Zavrčel jsem na něj, ale on zavrčel nazpět, čímž mi dal jasně najevo, že nežertuje. Možná byl naživu a se svou Lunou, mojí mámou, ale pozice Alfy se vzdal ve vteřině, kdy mi bylo osmnáct.

Proměnil jsem se zpět do lidské podoby a stál před ním nahý, nad čímž jen obrátil oči v sloup a hodil po mně kraťasy. Kde je vzal a proč, to mi bylo záhadou, ale teď jsem se nehodlal ptát.

„Přivedla jsi mě sem, abych si vzala zrůdu?“ zeptala se Natalie mámy, která si promnula kořen nosu.

„To samé bych mohl říct o tobě, i když to, že jsem nezachytil tvůj pach, dělá celou věc mnohem podezřelejší, čarodějnice...“

„Nejsem čarodějnice,“ odsekla.

„Tak co tedy?“ zeptal jsem se sarkasticky; ta ženská byla dost hloupá na to, aby si myslela, že jí skočím na její triky. Není divu, že souhlasila se sňatkem na základě smlouvy.

„Nastuduj si bytosti, čokle,“ vyštěkla. Zavrčel jsem a odhalil špičáky.

„DOST! OBA DVA!“ křikla na nás máma.

„Tvoji rodiče také nebyli zrovna upřímní, Natalie,“ řekl táta a podíval se na Natalii, která uhnula pohledem. „Co jsi zač?“

„Manipulátorka s živly,“ řekla a pohlédla na tátu. Zvedl obočí a zavrtěl hlavou, nevěřil jí.

„Manipulátor s živly má své znamení...“ Natalie si zvedla vlasy a rozepnula zadní část šatů, čímž odhalila své znamení, nebo spíše znamení. Ta žena měla do kůže vypálené symboly všech čtyř živlů.

„Stačí to jako důkaz?“ zeptala se klidně. Zip jejích šatů se sám od sebe vytáhl nahoru a zapnul šaty, než si rozpustila vlasy a podívala se na nás. „Proč sis mě vybral za ženu, vlku?“

„Alfo,“ opravil jsem ji a zpražil ji pohledem.

„Jsi JEJICH Alfa, ne můj,“ řekla a zkřížila ruce na prsou. „Neměl bys mít svou družku nebo Lunu...“

Při jejích slovech se mi hrudník bolestivě stáhl a zakňučení, které vydal můj vlk, mi napovědělo, že bych měl odsud vypadnout. Ustoupil jsem z mámina dosahu a prošel kolem ní do domu. Mé oči se na vteřinu zastavily na portrétu mé družky, než jsem vyrazil po schodech do svého pokoje. Měla právo se ptát, měl jsem být se svou Lunou, ale k tomu by ona musela být naživu.

Otevřel jsem dveře na verandu a vyšel na čerstvý vzduch, když jsem uslyšel, jak se otevírají dveře ložnice. Místnost naplnila mámina vůně a o vteřinu později mě zezadu objaly její paže a políbila mě mezi lopatky. „Říkala jsem ti, že je to špatný nápad...“

„Nedal jsi té ženě ani šanci,“ řekla máma tiše. Otočil jsem se k ní čelem, mé oči se střetly s jejími a bolelo mě, když jsem viděl, jak bezmocně se vůči mně cítí. Vzal jsem její tvář do dlaní a políbil ji na čelo, než jsem se jí podíval do očí. Všichni věděli, že jsem se po ztrátě své družky nikdy nehodlal oženit, a už vůbec ne tak brzy.

Navíc to poslední, co jsem potřeboval, byla další ženská, co se mi chce dostat do postele kvůli prostému titulu. A už vůbec ne pod tím hloupým titulem ‚manželka‘.

„Už jsem to jednou řekl, mami, a řeknu to znovu. Já a ta žena spolu NIKDY nebudeme mít nic společného,“ prohlásil jsem a její stříbrné oči se rozšířily. „Čím rychleji to všichni pochopí, tím lépe.“