POHLED ATASHY

„Bohužel to nelze nijak obejít.“ Agapeho slova do mě udeřila jako zvon uvnitř mé lebky, hluboká, ozvěnou se vracející a nemožná umlčet.

Ztěžka jsem polkla, ten zvuk byl v tichu příliš hlasitý. Čaj na stole vystydl, nedotčený, a vzduch byl příliš těžký na dýchání. Hruď se mi sevřela něčím ostrým, hněv se mísil se strachem, dokud jsem je od sebe nedokázala rozeznat. V uších mi znělo, j