POHLED ATASHY

„Vaše Výsosti… opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad,“ řekla Grace a usadila se vedle mě na lavici kočáru. Ruce měla pevně sevřené kolem popruhu nad oknem, klouby bílé.

„Já vím,“ odpověděla jsem a sledovala cestu kymácející se pod svitem lucerny. „Máš pravdu.“

Už jsme vyjížděli ze severního stanoviště, kola duněla po udusané hlíně směrem k branám. Úsvit byl bledou linkou na obzor