Z POHLEDU ATAŠI

„Kdo jsi?“ zeptala jsem se.

Neodpověděla.

Violetin úsměv se roztáhl způsobem, který nepatřil dívce, jež mi před pěti minutami děkovala. Byl příliš široký, příliš klidný. Její oči nemrkaly. Téměř okamžitě mi po páteři přeběhlo jemné chvění. Drobné chloupky na zátylku se mi zježily, jakmile mě zasáhlo poznání.

Tohle nebyla Violet.

„Kdo jsi?“ zopakovala jsem, tentokrát ostřeji.

Naklon