Z POHLEDU ATAŠI

Violet znovu vyrazila, tak rychle, že jsem sotva měla čas se nadechnout. Tentokrát jsem jí vyšla naproti, odrazila se od zdi a chytila ji za zápěstí.

Její síla mě zasáhla jako vlna – byla drobná, ale to, co bylo v ní, ne. Náraz mi rozdrnčel kosti a poslal nás obě klopýtající přes místnost, až jsme narazily do židle, která se pod naší vahou roztříštila.

Ten hluk jsem sotva zaznamena