Rania byla od dnešního rána neklidná. Nevěděla proč, ale srdce jí bolestivě bušilo o hrudní koš. Uvažovala o tom, že zajde za léčitelem, aby zkontroloval její stav, ale nakonec to zavrhla.

Dnešek byl výjimečný den. Všichni měli plné ruce práce se zasvěcením nového alfy. Omegy pobíhaly sem a tam a řídily se pokyny svých nadřízených, aby bylo vše dokonalé.

Kromě obřadu pro nového alfu měl dorazit i král, takže si nikdo nemohl dovolit zahálet.

V takovém případě by si Rania koledovala o malér, kdyby sháněla léčitele. Mysleli by si, že je líná.

A už ji šikanovali dost; nechtěla jim dávat další důvod, aby jí znovu ublížili.

„Na co civíš?! Pohni sebou!“ obořila se na ni slečna Rae a zlostně po Ranie střelila pohledem. Měla kulatý obličej a plné rty, kvůli kterým to vypadalo, jako by se neustále mračila. Byla to hlavní omega, někdo, kdo organizoval všechny omegy v domech smečky.

Všichni se jí báli, protože dokázala být velmi zlá, a jejím terčem byla vždy Rania, jelikož ať jí provedla cokoliv, Rania nikdy nic neřekla.

Rania se cítila prázdná, už dávno necítila nic a otupěla. Už necítila bolest. Dokonce ani necítila žádnou chuť. Ať snědla cokoliv, chutnalo to mdle.

Bývaly časy, kdy se řezala, ale Caden ji našel dřív, než z jejího těla vyprchal život. Na několik týdnů ji přivázal k posteli, dokud se neujistil, že si neublíží.

Ten pocit omezení a neschopnosti pohybu byl šílený; Rania by se raději nechala na místě zabít, než aby to musela snášet znovu.

A právě teď fungovala jen setrvačností.

„Hni se!“ zaječela Rae Ranie do obličeje.

Rania ignorovala nepříjemný pocit na hrudi a pokračovala ve svém úkolu. Její tělo na ni křičelo, aby zastavila a odpočinula si, protože ji Caden nenechal vydechnout až do rána.

Nemohla spát, nenáviděla čas strávený s ním, ale čím víc se bránila, tím byl ten parchant šťastnější, a ona mu nechtěla dopřát to uspokojení.

Dnešek však musel být jejím smolným dnem, protože narazila na Killiana, zrovna když se v jednom z pokojů pro hosty líbal s jednou z omeg. Rania dostala pokyn to tam uklidit; kdo by byl tušil, že tam najde ten nejšpinavější odpad.

„Na co civíš? Vypadni!“ zavrčel na ni Killian surově, když uviděl, že Rania vstoupila do pokoje.

Rania je beze slova nechala o samotě. Její výraz se nezměnil, nevypadala ani překvapeně, a její lhostejnost Killiana pekelně vytáčela.

Obřad se měl konat za dvě hodiny, Killian měl stále spoustu času na přípravu, takže nemusel spěchat.

„Kam jdeš?“ zeptala se omega, když se od ní Killian odtrhl. Sledovala, jak beze slova vstal z postele a nechal ji tam ležet nahou a zmatenou.

Mezitím si Killian oblékl kalhoty a pak košili a vyšel z pokoje, aby dohonil Raniu, která se právě otáčela na chodbě.

Drsně ji popadl za loket a přitiskl ji ke zdi.

„Neopovažuj se mě ignorovat!“ zavrčel Killian a obemkl prsty Raniin štíhlý krk. Byla škoda, že se z ní stal takový zmetek.

Kvůli tomu, co se jí stalo o osmnáctých narozeninách, se ještě nedokázala proměnit ve svou vlčici a lidé předpokládali, že se z ní stal zmetek. Měnič, který se nemůže měnit. Smůla, protože byla odmítnutým měničem.

Kdykoliv kolem ní teď někdo prošel blíž, dotkl se ucha, aby od ní chytil smůlu.

Bohužel, taková pověrčivost nezabránila Cadenovi, aby z ní téměř každou noc čerpal potěšení; nebylo nic, co by ho odradilo, aby ji nechal na pokoji.

„Řekl jsi mi, abych odešla. Odešla jsem,“ řekla Rania věcným tónem. Zírala na svého nevlastního bratra s tváří zbavenou jakýchkoliv emocí.

„Neodmlouvej mi!“

Být to kterýkoli jiný den, Rania by se Killianově nerozhodnosti zasmála. Chtěl, aby ho neignorovala, ale zároveň by vybuchl, kdyby něco řekla.

Rania už však v jeho zesměšňování nenacházela žádné potěšení. Většinu času necítila nic.

„Opatrně, alfa bude naštvaný, jestli na mně zanecháš nějakou stoupu,“ řekla Rania plochým tónem, což Killiana naštvalo ještě víc.

Už si nebyli tak blízcí jako dřív, protože Killian chtěl svůj díl Ranie, ale Caden byl velmi háklivý na věci, které mu patřily. On se nedělil.

Dal velmi jasně najevo, že se Killian Ranie nesmí dotknout. Mohl by ji mít, až s ní Caden skončí, až ho začne nudit.

Ale uplynul rok a on byl do ní stále blázen.

Rania měla být jeho družkou, takže bez ohledu na to, s kolika ženami Caden byl, nakonec by se vždy vrátil k Ranie, protože s nimi to nebylo stejné.

„Jdi do prdele!“ zavrčel Killian, ale Rania se nebála, protože mohl štěkat, jak chtěl, ale neodvážil by se na ni nic zkusit.

Zvlášť když málem přišel o život před půl rokem, když se ji pokusil políbit a Caden ho při tom přistihl.

Nebýt Alarica, Caden by Killiana roztrhal na kusy přímo na místě.

„Pusť mě.“ Rania od sebe Killiana odstrčila, ale jeho stisk kolem jejího krku naopak zesílil.