Christian došel ke svému bratrovi, zatímco já sklopila zrak a neměla v plánu hlavu zvednout, ale bohužel ten plán nevyšel podle očekávání. „Podívej se na mě,“ vyžadoval Christian.

Jeho hlas byl silný a dominantní, přesně tak, jak jsem si pamatovala. I kdybych chtěla, nemohla jsem ho neuposlechnout, byl zvyklý dostat to, co chtěl, a rozkazoval lidem, jako by to nic nebylo. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj podívala, a byla jsem překvapená, když jeho pohled změknul. Jak špatně jsem přesně vypadala, že ztratil ten svůj kamenný výraz?

„A ještě sem jezdí Uberem, je pozdě v noci a ne každý je tak hodný jako já, Veverko. Opravdu na sebe musíš dávat pozor, že jo, Christiane?“ káral mě Enzo a podíval se na svého bratra, aby ho podpořil. Nevěděla jsem, že je možné cítit se ještě trapněji, ale přesto jsem tady byla.

Navázala jsem oční kontakt s Christianem. Ignoroval svého bratra a dál mě pozoroval, dokud jsem konečně oční kontakt nepřerušila a nepodívala se jiným směrem.

„Ty nemáš auto?“ zeptal se. Nečekala jsem, že se mnou bude mluvit, takže jsem ze sebe vydala překvapené polknutí a zavrtěla hlavou. „M-mám... ale moje auto... mám, ale nejezdím sem autem,“ mumlala jsem, jako bych byla hloupá.

Proč jsem musela být tak trapná?

„Běž se převléknout, vezu tě domů,“ komandoval mě Christian, jako by to nic nebylo. Tohle byla poslední věc, kterou jsem potřebovala, a on byl poslední člověk, v jehož blízkosti jsem chtěla být. Vidět ho mi jen připomínalo, že jsem pravděpodobně těhotná a bez naděje. „To je dobrý, můžu jet sama.“

Christianovy oči po mě vrhaly dýky a očividně nebyl nadšený tím, že mu odporuji. „Enzo má pravdu, je to nebezpečné, je pozdě, jsi nemocná a vypadáš jako hovno.“

'Vypadáš jako hovno', z nějakého důvodu to znělo tak jinak, když to řekl on.

„Nechci tě obtěžovat a opravdu trefím domů, ale to pro o-“

„Odvezu tě, to je rozkaz,“ promluvil Christian, když jasně ztratil trpělivost. Byl to poslední člověk, se kterým jsem měla potřebu se hádat, takže jsem mu přikývla a souhlasila s jeho rozhodnutím, aniž bych řekla další slovo.

„Běž se převléknout, budu vzadu,“ promluvil Christian, než odešel a nechal mě tam vylekanou. Enzo, který si možná myslel, že mi dělá laskavost, pokrčil rameny a měl ve tváři hrdý výraz. „Vidíš, teď, když je o to postaráno, můžu jít.“ Mrknul a odešel, nechávajíc mě úplně samotnou.

Nechtěla jsem nechat Christiana čekat příliš dlouho, takže jsem se převlékla rychlostí blesku a popadla všechny své věci, než jsem zamířila dozadu.

Christian se opíral o zeď a kouřil cigaretu, zatímco měl telefon u ucha. Vyrušit ho by byla hloupost, takže jsem ho sledovala z dálky a rozhodla se nezasahovat do jeho telefonátu.

„Buď tě najdu já, nebo ti slibuju, že si najdu já tebe, ale tak či onak mi to splatíš, nebo tě zabiju vlastníma holýma rukama!“ zakřičel. Najednou mi po těle přeběhl mráz, když jsem si připomněla, jaké rodiny je součástí, a uvědomila si, že není příliš brzy na to vzít nohy na ramena.

„Chceš vědět proč? Protože nemůžeš krást jídlo z mojí ledničky!“ Uchechtl se, zatímco jsem úlevně vydechla a cítila se trapně pro svou hloupost. Byla to normální konverzace a já si tu myslela, že vyhrožuje, že někoho skutečně zabije. Nemohla jsem si pomoct a usmála se, když jsem si všimla, že je schopen skutečně komunikovat s ostatními a má i jinou osobnostní stránku, než být jen celou dobu chladný.

„Dobře, Vinci, uvidíme se zítra.“ Konečně ukončil hovor, než hodil cigaretu na zem a zbavil se kouře. Christian se otočil a vrhl na mě pohled, zatímco se mi rozšířily oči. Odposlouchávala jsem jeho rozhovor, zatímco on celou dobu věděl, že jsem tady. „Jdeš?“ zeptal se.

Přikývla jsem a následovala ho k jeho luxusnímu autu, které pravděpodobně stálo víc, než bych vydělala za celý život. Jak jsem vůbec mohla sedět v takovém autě?

Otevřel mi dveře auta, ale než jsem mohla nastoupit, chytil mě za mé nahé rameno a otočil mě, zatímco mě přitiskl ke svému autu. I kdybych se chtěla pohnout, nemohla jsem, protože jsem byla uvězněná mezi jeho nohama.

„Proč se vy holky vždycky oblékáte, jako by bylo léto,“ uchechtl se, zatímco si sundával koženou bundu. Christian ovinul koženou bundu kolem mého těla a kývl hlavou směrem k sedačce, čímž mě nutil nastoupit. „D-díky,“ řekla jsem překvapeně, než jsem nastoupila.

Nemohla jsem se ubránit otázce.

Jak jsem skončila v autě s osobou, které jsem se snažila vyhýbat?

„Tvoje adresa,“ zamračil se Christian a ukázal na digitální navigaci. „S-samozřejmě,“ zašeptala jsem a zadala svou adresu, zatímco on neztrácel čas a vyrazil.

Jízda byla tak trapná a skutečnost, že zapnul rádio, aby eliminoval ticho, to dělala ještě horším.

Co by se stalo, kdybych mu řekla, že jsem možná těhotná?

I když to bylo jen na vteřinu, zvažovala jsem, že mu řeknu pravdu, ale když jsem viděla, jak se vyhýbá jakémukoliv způsobu, jak se mnou mluvit, a aniž bych věděla, jestli jsem opravdu těhotná, věděla jsem, že to nepřipadá v úvahu.

Christian nebyl ten typ na výměnu slov. Nedělal to před třemi měsíci a byla jsem si docela jistá, že to nebude dělat ani teď. Ta noc, kdy jsme spolu spali, byla poprvé, co jsem ho viděla déle než pár minut, a cítila jsem se k němu přitahována. Měl v sobě něco tajemného a sexy, co se těžko hledalo, a jeho dominance byla přitažlivá. Přistihl mě, jak zírám, a nezdálo se, že by mu to vadilo, protože kdyby ano, neskončila bych v jeho kanceláři.

Byla jsem si vědoma, že jsem jen jako jakákoli jiná holka a že nejsem nic speciálního, ale vědomí, že žádná z dívek v klubu s ním nikdy nespala, rozhodně nakrmilo mé ego, což byl důvod, proč to byla velká facka do tváře, když mě ignoroval. Ani jsem nevěděla, proč jsem překvapená, protože se to dalo čekat. Mohl mít jakoukoli jinou dívku, tak proč by ztrácel čas se striptérkou?

„Chci, aby ses o sebe starala. Jsem za tebe zodpovědný, takže jestli půjdeš ke dnu, můj otec mě stáhne s tebou,“ promluvil po chvíli a ztlumil hlasitost rádia. Jak zajímavý způsob, jak mi říct, že mu na mně záleží.

„Jsem v pohodě,“ ujistila jsem ho a podívala se dolů na své nohy, které se doslova třásly. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se ze všech sil vypadat co nejzdravěji, ale v tuhle chvíli by mě prokoukla i mrtvola. „Neoceňuju, když mi lžeš.“

Jeho slova mě šokovala a okamžitě jsem se omluvila, i když jsem to neměla v úmyslu. I kdybych byla těhotná, nikdy bych nebyla schopná být rodičem v klidu. Nebyla jsem ta, co by měla soudit, ale on vypadal jako člověk, který by rozhodl, jestli jsem způsobilá být matkou, nebo ne. Tyhle myšlenky mi zrovna nepomáhaly a nutili mě se bát ještě víc, zatímco mi docházelo, že se nebudu moct uvolnit, dokud si neudělám těhotenský test.

„Jsi tátova oblíbenkyně, nenechá mě vyváznout, jestli se ti něco stane,“ snažil se to vysvětlit ještě jednou, ale jediné, co to udělalo, bylo, že jsem se cítila ještě provinileji. Lucio ke mně byl vždycky hodný a jediná věc, kterou jsem mu mohla dát na oplátku, bylo možná neplánované vnouče. Uklidni se, Sereno, nejsi těhotná.

Po chvíli jsme dorazili do mé čtvrti a já se cítila trochu nesvá. Šance, že by někdo jako Christian pravděpodobně ani nechtěl být viděn v téhle čtvrti, byly vysoké, ale přesto tady byl a dovezl mě až domů. Podívala jsem se mu do tváře a snažila se přečíst nějaký výraz, ale neuspěla jsem, protože všechno, co jsem viděla, byl jeho obvyklý poker face.

„Jsi dříč, ale jestli ti zítra nebude líp, potřebuju, abys zůstala doma a zašla k doktorovi, jasné?“ promluvil Christian ve spěchu. Byl to pravděpodobně způsob, jak mi říct, ať vypadnu z jeho auta, aby mohl tuhle čtvrť okamžitě opustit. „Děkuju, a cítím se fajn,“ řekla jsem mu, když jsem vystupovala z auta. Zamířila jsem k bytovému komplexu a všimla si, jak čekal do poslední vteřiny, dokud jsem nezavřela dveře. Alespoň na mě dával pozor a čekal, jestli se dostanu domů bezpečně. To byl plusový bod, ne?

Koho jsem se to snažila oklamat, samozřejmě že nebyl.

Vyčerpaně jsem si povzdechla a setřela slzu z oka, když jsem pomyslela na ten beznadějný život, co jsem žila.

Zítra si udělám těhotenský test a budu to mít za sebou.