Probudila jsem se za zvuku hihňání a smíchu, promnula si oči a sledovala, jak Christian drží v náručí Sienu.

„Co ta tady dělá vzhůru? Je tak brzo.“ Zívla jsem vyčerpaně a podívala se na hodiny. „Šest ráno? Měla by spát.“

„Promiň, vzbudili jsme tě?“ zeptal se Christian ustaraně. „Omlouvám se, nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem ji musel vidět.“

Usmála jsem se na ten nevinný výraz v Christianově tvář