Od chvíle, kdy Amálie vešla, nespouštěl Antonio oči z každého jejího pohybu.

Dokonce ani Chris se neubránil lehkému úsměvu.

'Změnil snad Antonio náhle své preference?

'Vždycky byl obklopen krásnými ženami.

'Tak co je na ní takového, že ho to zaujalo?' pomyslel si Chris.

Amálie, která cítila, že stát tam je neslušné, se rozhlédla a elegantně se posadila vedle Antonia.

Ostatní nemohli jinak než zalapat po dechu.

'Není příliš odvážná?!

'Copak nevidí tu velkou mezeru po Antoniově boku, kam se nikdo neodvažuje sednout?!' mysleli si.

Když se Amálie posadila, ocitla se blíž k Antoniovi, než čekala.

A její šaty se otřely o jeho nohu.

Látka byla překvapivě jemná a zdálo se, že i hladí jeho kůži.

Amálie otočila hlavu, aby se na něj podívala, a usmála se. Její svůdné oči a znaménko v koutku oka dodávaly jejímu půvabu nadpozemský nádech.

I bez snahy někoho svádět už upoutala pozornost přihlížejících. Kdyby se o to snažila záměrně, jistě by uspěla.

Přesto čelila samotnému Antoniovi.

O tom muži se říkalo, že je chladný a zdrženlivý. Byl známý svým nezájmem o ženy.

„Pane Hussaine, ráda bych se představila. Jmenuji se Amálie Robertsonová.“

Amálie Robertsonová?

Lidé v boxu přemýšleli o tom jméně.

Jak všichni v duchu pátrali v paměti, nemohli si tak docela vybavit, kdo to je.

Její jméno znělo povědomě, ale nikdo nemohl přesně určit, kde ho už slyšeli.

Měla stejné příjmení jako rodina Robertsonových.

Jedinou dcerou rodiny Robertsonových však byla Flora.

Kdyby v rodině Robertsonových skutečně byla taková kráska jako Amálie, pak by o ní jistě všichni věděli. A také by už přilákala nespočet nápadníků.

„Jaký druh obchodního návrhu?“ K překvapení všech Antonio skutečně odpověděl.

I když byl jeho hlas tichý, přesto dokázal naplnit místnost svou čistotou.

Chris otevřel pusu dokořán.

'Co se to děje?

'Antonio s ní fakt mluví?!

'Nevypadá jako obchodní partner, ale jako někdo, kdo přišel svést Antonia,' pomyslel si Chris.

Amáliiny rty se zkřivily do lišáckého úsměvu a v očích jí jiskřilo uličnictví. „Je to návrh, který vám nezpůsobí žádné ztráty. Ale, pane Hussaine, jste si jistý, že to chcete probírat tady?“

Její pohled klidně přejel po boxu, zatímco na ni všichni ostatní zírali.

Antonio odpověděl: „Chtěla byste to tedy probrat v mé kanceláři, slečno Robertsonová?“

„Jistě, ale pamatuji si, že bydlíte v téhle čtvrti. Proč nejdeme k vám a nepromluvíme si tam?“ navrhla Amálie.

Zdálo se, že Antoniovy oči mírně ztemněly, když se na Amálii upřeně zadíval.

Amálie však jeho pohled opětovala, aniž by ucukla.

A napětí v boxu rostlo.

Ten muž byl nepopiratelně pohledný, s ostrým obočím, nádhernýma očima a výrazně definovaným nosem.

Oba chvíli mlčeli, dokud se Amálie nezachichotala a neprolomila ledy. „Pane Hussaine, jste příliš vážný. Jen jsem žertovala. Pojďme do kavárny naproti přes ulici.“

Když stála vedle Antonia, Amálie, obdařená štíhlým pasem, jejž šaty zvýrazňovaly, nepůsobila vedle něj podřadně. Dokonce vypadali jako dokonalý pár, vyvolávající iluzi, že jsou pro sebe skutečně stvořeni.

Ti dva bezstarostně opustili místnost.

A když došli ke vchodu, Antonio jí otevřel dveře a pokynul, aby vešla první jako pravý gentleman.

Amálie se postavila před Antonia, naklonila hlavu a zadívala se mu do očí, jako by se snažila nahlédnout do jeho duše.

„Pane Hussaine, už jsme se někdy potkali? Váš hlas mi zní docela povědomě,“ zeptala se hlasem podbarveným náznakem zmatku.

Amálie byla velmi citlivá na tóny hlasu.

Ve chvíli, kdy Antonio promluvil, Amálie pocítila závan důvěrné známosti. Znělo to přesně jako hlas muže v jejích snech.

Vzpomněla si na muže, který si k ní dřepl a klidně k ní promlouval uklidňujícím tónem: „Řekněte mi, co chcete dělat, pokud přežijete?“

Všichni ostatní věřili, že se Amálie záměrně snaží Antonia vábit, zejména dívka, která byla předtím odmítnuta. Její oči plály vztekem.

'Kdo to sakra je?! Zní jako profík!

'Nejdřív přistoupila k Antoniovi pod záminkou obchodní spolupráce a pak použila tenhle starý, ale účinný způsob navázání rozhovoru, aby získala jeho pozornost.

'Podle Antoniovy reakce se zdá, že ta mrcha uspěla,' pomyslela si kráska.

Když Antonio uslyšel Amáliinu otázku, vrhl na ni významný pohled a zeptal se: „Takhle obvykle balíte chlapy, slečno Robertsonová?“

Když domluvil, vykročil vpřed a zamířil ven, přičemž Amálie ho rychle následovala.

Amálie mírně naklonila hlavu a její tón byl stále nenucený a líný. „Potřebuji balit nějaké chlapy?“

V jejím hlase zazněl náznak pýchy.

S jejím ohromujícím vzhledem měla Amálie skutečně víc než dost lidí, kteří se k ní snažili přiblížit. Proč by se měla obtěžovat přebíráním iniciativy ona sama?

Když vyšli z klubu, kavárna byla hned naproti přes ulici, jen přes přechod.

Oba mlčeli a kráčeli bok po boku.

Když se blížili na druhou stranu ulice, náhle se k nim vyřítilo kolo. Už se chystalo Amálii srazit, ale Antonio rychle natáhl ruku a jemně ji stáhl na stranu, mimo dosah blížícího se kola.

„Opatrně,“ řekl tichým, uklidňujícím hlasem. Vše se seběhlo v mžiku oka.

Jakmile se Amálie kolu vyhnula, Antonio její zápěstí pustil. Byl to jen letmý dotek, který zmizel dřív, než si ho uvědomila.

Jeho kůže byla na dotek hladká jako nejjemnější nefrit.

Tlumeným tónem mu poděkovala.

Amálie sevřela ruku v pěst, stále cítíc teplo jeho dlaně na své kůži.

Kavárna byla přímo před nimi.

Našli si útulné místo v rohu u okna.

Amálie si objednala cappuccino se třemi kostkami cukru.

Když Antoniův pohled padl na její sladký nápoj, Amálie se lehce usmála a řekla: „Život je už tak dost hořký. Proč si nedopřát trochu sladkosti?“

Antonio polkl a odpověděl: „Příliš mnoho cukru neprospívá zdraví.“

Amálie se zachichotala. „Netušila jsem, že jste guru zdravého životního stylu.“

Pak si ale všimla, že Antoniovy oči jako by mírně ztemněly.

Bylo to tím, že se mu nelíbil výraz guru, nebo čím?

Amálie neměla zvláštní zájem zkoumat Antoniovu mysl, několikrát si lokla kávy, než přešla k věci. „Jsem Rylie Addisonová. Nedávno jsem dopsala scénář. A zajímalo by mě, jestli máte zájem?“

Rylie Addisonová se v posledních letech stala docela slavnou a každý, kdo se pohyboval v šoubyznysu, o tom jméně slyšel.

Rodiny Robertsonových a Hussainových byly hluboce zapojeny do široké škály odvětví, včetně vlastních zábavních společností.

Dixon Entertainment pro rodinu Robertsonových a Brice Entertainment pro rodinu Hussainových.

Navzájem si konkurovaly.

Dixon Entertainment byla založena speciálně pro Floru.

Byl to fakt naznačující lásku a náklonnost, kterou rodina Robertsonových k Floře chovala.

Když Amálie pomyslela na Dixon Entertainment, sklopila zrak a její dlouhé řasy vrhly stín, který skryl chlad v jejích očích.

Lehce zamíchala kávu lžičkou a pak vzhlédla k Antoniovi. Jejich oči se setkaly v hlubokém pohledu.

Amálii se rozbušilo srdce.

Proč se na ni tak díval?

A proč nebyl překvapený, že tvrdí, že je Rylie Addisonová?

Neslyšel ji správně?