Možná to bylo tím, že Amalia spala sama už od malička. Plakala po matce, ale nikdo ji nepochoval ani neupozil. Když měla hlad, volala mámu, ale nikdo jí nedal nic k jídlu.

V noci ji trápily noční můry, ale nebyla tam žádná matka, která by ji jemně utěšila a řekla: „Neboj se, to je jen sen, drahoušku, neboj se.“

Amalia vždy spala sama.

Takže když byl někdo vedle ní, i kdyby se jí jen dotýkal paže,