Nemocnice Maeloria, porodnické oddělení, porodní sál...

Všichni v místnosti se usmívali, když se porodním sálem rozlehl dětský pláč.

„Gratuluji, paní Mitchellová, jsou to dvojčata. Chlapec a děvčátko!“ řekla s úsměvem zdravotní sestra ženě na lůžku.

Rebecca Mitchellová se slabě usmála a ze všech sil se snažila zahlédnout svá miminka obklopená lékaři.

Před porodním sálem zavolala sestra držící děti: „Rodina Rebeccy Mitchellové? Je tu někdo pro Rebeccu Mitchellovou?“

Nikdo jí neodpověděl. Rebecca neměla vůbec žádný doprovod?

Rebecčina tvář na lůžku ještě více zbledla, když to uslyšela. 'Takže, Theodore... On nepřišel?'

Ležela tam a zaplavoval ji hluboký pocit bezmoci.

Lékaři a sestry ji i s novorozenými dvojčaty rychle převezli na běžný pokoj.

Na pokoji bylo rušno. Tři další lůžka byla obsazena novopečenými matkami, každá z nich byla obklopena svou rodinou. Někteří obskakovali novopečené matky, jiní nahlíželi do postýlek a novopečení tatínkové chovali svá miminka s tvářemi rozzářenými štěstím.

Rebecčin příchod byl nápadný. Byla sama, bez jediného člena rodiny po svém boku.

Nikdo však nebyl nijak zvlášť vlezlý. Většina lidí se na ni jen podívala a vrátila se ke svým záležitostem.

„Hej, slyšeli jste dnešní zprávy? Janet Mitchellová je prý těhotná! Paparazzi ji vyfotili, jak odchází z těhotenské prohlídky.“

„Janet? To není možné! Vždyť je to obrovská filmová hvězda! Právě vyhrála cenu, ne? A teď je těhotná?“

„Nemůže to být fake news?“

„Ani náhodou! Má obrovské břicho. Vypadá to, že je v osmém nebo devátém měsíci, skoro připravená rodit!“

„Vždyť ani není vdaná, ne? Těhotná za svobodna... Páni, zábavní průmysl je dneska divoký!“

„Ale no tak, víte, kdo s ní byl na prohlídce? Byl to Theodore Edwards, prezident Edwards Group! Je vysoký, pohlednější než kdejaká filmová hvězda a je mu teprve osmadvacet. Janet to opravdu vyhrála, přiženit se do takového bohatství!“

Rodinní příslušníci na porodnickém oddělení klevetili, aniž by si všímali, jak Rebecca ležící v koutě bledne čím dál víc.

Nakonec si Rebecca s úlevou oddechla, když stočili téma pryč od zpráv o Janetině těhotenství.

Vytáhla telefon a v kontaktech rychle našla Theodorovo číslo.

Po dlouhém váhání hovor konečně uskutečnila.

„Co je?“ ozval se z druhého konce Theodorův chladný hlas.

„Já... Děti jsou na světě. Chlapec a holčička. Nechceš se... přijít na ně podívat?“ zeptala se Rebecca a hlas se jí třásl.

„Mám práci. Nemám čas,“ odpověděl Theodore podrážděně a pak náhle zavěsil.

Rebecca v nemocničním pokoji poslouchala nekonečné pípání na druhém konci telefonu a z tváře se jí vytratila veškerá barva.

Ruka se jí sevřela kolem telefonu a lehce se chvěla. Po chvíli se Rebecca náhle cítila vyčerpaná. Pohlédla na dvě miminka, která tvrdě spala v postýlce vedle ní. Byla tak klidná, neplakala ani se neošívala, jako by věděla, že je jejich maminka smutná.

Vyčerpání z porodu ji nakonec přemohlo. Rebecca odložila telefon, lehla si na postel a zavřela oči. 'Musím si odpočinout,' pomyslela si.

Netušila, jak dlouho spala. Když se malátně probudila, zaslechla tiché mumlání ostatních rodinných příslušníků v pokoji. Zdálo se, že... mluví o ní?

„Je tak smutné, že tu pro ni v takové chvíli nikdo není.“

„Přesně tak, a to má dvojčata! Já bych byla nadšená!“

„Nadšená? Kdo ví? Třeba měla poměr a chce to udržet v tajnosti.“

„To snad ne!“

„Podívejte se prosím, jak je krásná. Kdyby to nebyl poměr, který chlap by tu nebyl přímo po jejím boku? I kdyby nemohl přijít její manžel, měli by tu být jeho rodiče, ne? Ale nikdo tu není. Vsadím se, že se vyspala s chlapem někoho jiného, nechala se zbouchnout a teď se stydí to komukoli říct. Opravdu si myslím, že bychom se od takové ženy měli držet dál.“

Její manžel... Její rodiče... Její manžel...

Rebecca o těch slovech přemýšlela. Právě se probudila a cítila se poněkud klidně, ale teď ji srdce začalo znovu bolet.

Existoval na světě někdo, komu na ní opravdu záleželo?

Theodorovi rodiče ji neměli rádi.

Její vlastní rodiče zbožňovali její sestru Janet a i její manžel myslel jen na Janet.

Bylo to prostě proto, že ona byla adoptovaná a Janet byla jejich biologická dcera?

Před třiadvaceti lety ji její adoptivní rodiče, kteří po letech manželství nemohli mít děti, přivedli domů ze sirotčince. Ale jen o pár měsíců později její matka nečekaně otěhotněla a porodila jejich biologickou dceru Janet. Od té doby se Rebecca stala nechtěným dítětem, v očích rodičů navždy zastíněným Janet.

Před třemi lety skončil Theodore po autonehodě ve vegetativním stavu. Nikdo si ho nechtěl vzít, ale Mitchellovi, hnaní vlastní chamtivostí, ji do sňatku dotlačili.

O rok později se Theodore zázračně probral. Myslela si, že její noční můra konečně skončila, ale pak se do Theodora na první pohled zamilovala Janet.

Rebecca se s rodinou Mitchellových nepohodla, protože se do Theodora zamilovala. Celý život se pro Janet vzdávala příliš mnoha věcí a nechtěla se vzdát i svého manžela.

Ale ať se snažila sebevíc, Theodorovo srdce si získat nedokázala.

Před půl rokem přišel Theodore z ničeho nic domů a podal jí rozvodovou dohodu.

Rebecca nechtěla souhlasit a ani nebyla ochotná. Dokonce si myslela, že by mohla strávit celý život čekáním a odmítat rozvod, i kdyby Theodorovo srdce už patřilo Janet. Zůstala by jeho manželkou, byť jen podle jména, a Janet by navždy zůstala v roli té druhé.

Ale i když byla ochotná zničit si život, prohrála s Theodorovou bezohledností.

Když Theodore zjistil, že je Rebecca těhotná, vyhrožoval jí dítětem. Pokud nebude souhlasit s rozvodem, bude muset jít na potrat!

Nemohla své dítě opustit.

Lékař ji varoval, že vzhledem k jejímu jedinečnému zdravotnímu stavu by v případě přerušení těhotenství už možná nikdy nemohla mít děti.

Když jí nezbyla žádná rodina, dítě bylo Rebeccinou jedinou nadějí. Bez ohledu na cokoli se nemohla vzdát svého práva být matkou.

Kvůli dětem nakonec rozvodovou dohodu podepsala.

Jelikož byl Theodore biologickým otcem dětí, zavolala mu, než začala rodit. Ale on se nakonec neukázal.

*****

V lékařské ordinaci zíral primář porodnictví Paul Carter nevěřícně na výsledky testu otcovství.

'Shoda? Ta žena na pokoji 209 je opravdu dcera mého bratra?'

Když Paul Rebeccu poprvé uviděl, byl šokován tím, jak moc se podobá bratrově manželce, a nesla i nepatrné stopy bratrových rysů. Neodolal, tajně Rebecce odebral vzorek krve a provedl test otcovství. Nikdy nečekal, že se bude shodovat.