Pohled Luciena

Aurenino tělo mi v náručí bezvládně ochablo. Jednu vteřinu se na mě dívala těma širokýma, zlatýma očima – plnýma strachu, plnýma života. V další se zhroutila a její váha dolehla na mou hruď.

Projelo mnou ostré, chladné zděšení. Bylo to jako čepel, která ťala přímo do mé duše. Dech se mi zadrhl, srdce mi bušilo do žeber, jako by z nich chtělo vyskočit, a poprvé po letech jsem cítil n