Pohled Auren

Běžela jsem tím samým trnitým lesem pod měsíční oblohou. Stíny vysokých stromů potemněly a plížily se ke mně. Slyšela jsem vytí vycházející z hlubokých lesů. Vyděšená jsem přemáhala vyčerpání, jen abych se skácela na zem plnou trní. Kolem mě narůstal tlak a měla jsem pocit, že mě honí ohaři, ale kromě stínů jsem nic neviděla.

Zachvátilo mě zoufalství a pronikavá bolest, jak se mi trny