Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je jedenáct večer. Kdo tu byl takhle pozdě?

Odhodila jsem přikrývku a zamířila ke dveřím svého pokoje. Otevřela jsem je právě včas, abych zaslechla bratrův hlas.

„Logane?“ řekl. „Co tady děláš?“

„Kde je? Kde je Emma?“ zeptal se Logan nervózně.

Jeho hlas byl ten nejúžasnější zvuk, jaký jsem kdy slyšela. Znělo to jako hudba pro mé uši. Co to se mnou bylo? Takhle to nikdy předtím neznělo. Muselo to být tím, že jsem byla unavená.

Ale zněl chladně, uspěchaně. Nevěděla jsem, proč se na mě ptá, ale měla jsem pocit, že mám průšvih. Ale nic špatného jsem neudělala.

„Emma?“ zeptal se můj bratr. „Spí. Proč?“

V jeho hlase jsem slyšela překvapení a zmatek.

Vydala jsem se ke schodům a okamžitě mě zasáhla ta nejúžasnější vůně, borové jehličí a sníh. Vonělo to jako zimní les.

‚Druh!‘ vykřikla mi v hlavě Eliza.

‚Cože?!‘ zeptala jsem se a ztuhla.

‚Je to Logan, Emmo. Je to náš druh. Jdi k němu,‘ řekla Eliza vzrušeně.

Logan? Alfa? On je můj druh? Já jsem Luna?

V hlavě mi vířil milion otázek. Nohy se mi rozešly proti mé vůli. Bylo to, jako by mě něco táhlo dolů. Tedy, ne něco. Pouto druha.

„Vzbuď ji,“ zavrčel Logan. „Hned.“

Zněl naštvaně. Proč byl naštvaný?

„Jsem vzhůru,“ řekla jsem a začala scházet ze schodů.

Zastavila jsem se v polovině, abych se podívala na Logana.

Všechno se změnilo, když jsem mu pohlédla do očí. Byl teď středem mého světa. Byl vším. Cítila jsem tu neuvěřitelnou potřebu se ho dotknout, být v jeho náručí.

Chtěla jsem se k němu rozběhnout, ale zarazila jsem se, když jsem uviděla, jak chladný je jeho pohled. Co se to dělo?

„Logane?“ oslovil ho bratr.

„Ona je má družka,“ procedil Logan mezi zuby.

Bratr zalapal po dechu a vzhlédl ke mně. Přikývla jsem a podívala se zpátky na Logana. Stál tam a díval se na mě s chladným výrazem ve tváři. Pěsti měl zaťaté a jeho postoj byl strnulý.

Nechtěl mě. Proto byl tak rozzuřený. Nebyla jsem dost dobrá na to, abych byla jeho Lunou.

„Emmo,“ zavolal Andrew mé jméno. „Jdi do svého pokoje. Hned.“

Musel vidět, jak je Logan rozzuřený, a chtěl si s ním o tom promluvit. Odvrátila jsem se a šla zpátky nahoru.

Ale ani náhodou jsem se nevracela do pokoje. Chtěla jsem slyšet, co Logan řekne. I když jsem měla pocit, že to vím.

Slyšela jsem je jít do kuchyně a posadila se na vrchol schodiště. Uslyším je mluvit a doufejme, že se budou soustředit na svůj rozhovor a nebudou mě moci slyšet ani vycítit. Jen jsem musela být velmi potichu.

Objala jsem si kolena a čekala.

„Mluv,“ řekl bratr chladně. „Jak jsi to věděl, ještě než jsi ji uviděl?“

„Nevím,“ povzdechl si Logan. „Cítil jsem ji a vnímal její pach. Stalo se to asi před hodinou. Nejdřív jsem si myslel, že blázním, ale pak jsem se rozhodl tu vůni sledovat. Když jsem se přiblížil k vašemu domu, věděl jsem to jistě. Leon začal šílet.“

„To je divné,“ řekl bratr. „Druzi to obvykle poznají, až když se uvidí. Nemohou to vycítit předtím.“

„Já vím. Ale já to cítil,“ zavrčel Logan.

Můj bratr si povzdechl. „Proč jsi naštvaný?“

„Ona nemůže být má Luna, Andrew,“ řekl Logan.

Srdce se mi zlomilo. Objala jsem si kolena ještě pevněji. Cítila jsem, jak mi po tvářích stékají teplé slzy. Nic nebolí tak jako odmítnutí druha.

„Cože? Proč?“ zeptal se bratr rozzlobeně.

„Je to dítě,“ řekl Logan. „Není dost silná na to, aby byla Lunou. Potřebuji někoho silnějšího.“

„To si děláš srandu, ne?“ zakřičel bratr. „Hodláš zahodit dar Bohyně, protože si myslíš, že není dost silná?!“

„Je to pro smečku,“ řekl Logan klidně. „Víš, že naše smečka potřebuje silné vedení. Zvlášť teď, když samotáři útočí čím dál častěji.“

„Alfa je vždy silnější, když má po boku svou Lunu,“ zavrčel bratr.

„To je. A já budu mít svou Lunu,“ řekl Logan. „Uvažuji o tom, že si za svou zvolenou družku vezmu Siennu.“

Srdce se mi zastavilo. Vybíral si místo mě jinou vlčici. A ne jen tak ledajakou. Siennu. Ta se mě chtěla zbavit. A udělá to. Stane se Lunou a vyhostí mě z mé smečky. Možná mě dokonce zabije, až zjistí, že jsem Loganova pravá družka.

„Proč jsi to už neudělal, když si myslíš, že bude skvělá Luna?“ zeptal se bratr hněvivě.

„Chtěl jsem počkat na svou pravou družku,“ odpověděl Logan. „Abych zjistil, jestli jsem byl obdařen silnou vlčicí. Ale teď, když vidím, že tomu tak není, mohu si svobodně vybrat někoho jiného.“

„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl bratr tiše.

„Víš, že mám pravdu, Andrew,“ řekl Logan. „Víš, že ty, já a Sienna budeme skvělí vůdci a smečka bude z našeho vedení nesmírně těžit. To s tvou sestrou nedokážeme. Je jí teprve osmnáct.“

Bratr nic neříkal a myslím, že s Loganem souhlasil. Myslel si, že nejsem silná. Nemyslela jsem si, že se mé srdce může zlomit ještě víc.

Slyšela jsem dost. Zvedla jsem se a šla do svého pokoje.

Srdce se mi lámalo na milion malých kousků. Nemyslela jsem si, že ho ještě někdy dokážu složit dohromady. A to mě ještě oficiálně neodmítl. Nevěděla jsem, jak přežiju, až to udělá.

Druzi se mohou navzájem odmítnout. Pouto to však nezruší. To nedokáže nic. Jsou to jen slova. Ale dá vám to najevo, že vás váš druh nechce, a je to hrozné. Pouto je živé, ale nemůžete s tím nic dělat.

Být vyhoštěna Siennou a stát se samotářem najednou neznělo tak špatně. Bylo to lepší než zůstat tady a sledovat je spolu. To by mě pomalu zabíjelo.

‚Elizo?‘ zavolala jsem na svou vlčici. ‚Jsi v pořádku?‘

‚Ne, Emmo,‘ zakňučela. ‚Mám bolesti.‘

‚Já vím,‘ řekla jsem. ‚Je mi to líto.‘

‚Jeho vlk nás chce,‘ zakňučela. ‚Leon nás chce. To Logan s tím poutem bojuje.‘

Neodpověděla jsem a cítila jsem, jak se stahuje hlouběji do mé mysli. Nemyslela jsem si, že o ní dnes v noci ještě uslyším. Potřebovala se uzdravit.

Nemohla jsem tu zůstat. Nemohla jsem vidět bratra. Nemohla jsem vidět jeho.

Rychle jsem si oblékla legíny, mikinu s kapucí a tenisky. Ze skříně jsem popadla bundu a otevřela okno.

Můj pokoj byl ve druhém patře, ale hned pod ním byla střecha. Vždycky jsem se tudy vykrádala, když mi bratr zakázal jít ven s Amy. Nikdy mě nechytil. Doufala jsem, že dnes to bude stejné.

Opatrně jsem vylezla na střechu a spustila se dolů. Musela jsem si dávat opravdu pozor, abych neudělala žádný hluk. Byla jsem v domě s Alfou a Beta vlkodlakem. Jejich sluch je ještě lepší než u ostatních vlkodlaků. Jen jsem doufala, že spolu stále mluví a soustředí se na rozhovor.

Slezla jsem dolů a vydala se k lesu. Nedaleko byla jeskyně, kam jsme s Amy a Jakem vždycky chodili, když jsme chtěli být sami. Potřebovala jsem tam jít a přemýšlet.